Nevím, kdy a kde jsem narazil na výrok připisovaný Andymu Warholovi. Ten kdysi údajně prohlásil, že každý má v životě nárok na 15 minut slávy.
Když se na těch patnáct minut stála fronta, asi jsem v ní byl několikrát. Zmeškal jsem kvůli tomu asi zase nějaké jiné fronty, ale co se dá dělat, silné a slabé stránky máme všichni. Vraťme se ale k tématu. Koncem listopadu jsem nečekaně byl pozván do divadla Semafor jako host pořadu Všechnopárty, jehož ústředním tématem tentokrát byly zázračné děti. Šachista ke svému životu publicitu vlastně ani příliš nepotřebuje, já osobně o ni zase až tolik nestojím. Nebyl jsem si jistý, zda by mé vystoupení skončilo úspěchem nebo ostudou. Proto jsem nějakou dobu váhal. Téměř na cokoliv si dovedu (bez většího snažení) vytvořit přinejmenším dva názory a rozhodování mezi nimi někdy nebývá snadné. Určitou roli v ovlivnění mého rozhodnutí sehrál i Pavel Matocha, kterého zase zviklal pan Houška, který s ním tou dobou cestoval autem z Mariánských Lázní. Naopak honorář 5 000 Kč na mé rozhodování celkem neměl vliv. Nejsem trémista (ani extremista), přesto jsem si ale v předvečer pořadu své rozhodnutí vyčítal. Po natáčení jsem naopak byl spokojen. Uvidíme, jak se na celou záležitost budu dívat s odstupem času.
Číst dál