V brzkých časech po činech malého Budlika, se v jednom šachovém klubu udál příběh, který vám nyní budu vyprávět. Byť jsem nebyl přímým účastníkem, znám dopodrobna jak se to všechno stalo. To bylo tak…
Černá dáma se smíchem za břicho popadala, když dala šach bílému králi a dalším tahem už se připravila nebohého starce zatahat za jeho dlouhý vous, což znamenalo (opět) mat. Zlobina, tak se ta černá dáma jmenovala, se divoce smála a utahovala si z bílého monarchy, který posledních 10 tahů marně klopýtal před dotírající dámou. Každý šach a hurónský smích černé dámy, bylo jako plesknutí po tváři. Se Zlobinou bylo těžké pořízení.