Nejčtenější šachový web nejen na Moravě
Pořád je stále se co učit a pořád je od koho se učit, tedy to platí v šachách a hlavně v životě, tedy šachy jsou jenom hra a zábava, ale proč tu zábavu nemít větší ? Zkusme se možná pro zábavu, možná pro poučení podívat na tyto dvě videa, jedno mají společné…..mají nám co říct a můžou nás hodně obohatit…..
V dřívějších dobách jsem považoval komentování partií za stejnou zábavu i stejně důležitou činnost, jako samotné hraní. Třeba když v roce 2000, s dva roky starými „velmistrovskými doklady“, mi byl svěřen úkol do časopisu rozebrat pár partií ze zápasu o titul mistra světa, chápal jsem to jako velkou poctu. Nicméně analýzy se dělaly pod určitým časovým tlakem, občas se chyba vloudila. Ve známé věžové koncovce Kramnik – Kasparov, 14. partie zápasu, jsem se zprvu domníval, že v jedné pozici byla remízová hranice překročena a černý mohl vyhrát v koncovce věže a pěšce proti věži a pěšci. Jemnějšího manévru bílé věže, který stále držel remis, jsem si všiml až o něco později, to už původně odevzdaný materiál šel do tisku. Žádné reakce v následujícícm čísle k tomu nebyly, nicméně o 4 roky později mě David Navara upozornil, že jsem tehdy v poznámkách udělal závažnou chybu!
Je to poprvé, kdy jakékoliv Mistrovství Světa hraje Vlčnovský hráč a právě dnes začíná 18. Mistrovství světa v šachu tělesně postižených, kde bude hrát náš IM MIlan Babula! Dokonce Milan je nejvýše nasazeným Českým hráčem!
Jaroslav Bureš si pro Vás připravil novinku. Pečlivě zkoumal hru silného velmistra Caruany a zde je výsledek. Výběr 18 úryvků z jeho partií k samostatnému řešení. Diagramy jsou různé obtížnosti. Na některé je třeba jen 20 vteřin, ale na některé i 10 minut. Ve všech diagramech je na tahu bílý. Ve všech diagramech hraje bílými figurami GM Fabiano Caruna.
Možná jsem měl určitou psychologickou výhodu nad ostatními účastníky, možná byli poněkud nervózní ohledně té nominace do týmu na Olympiádu, která byla také v sázce. Mně šlo naopak výhradně o turnaj sám o sobě, o to skončit v něm s důstojným výsledkem. K ME družstev a Olympiádě jsem totiž vždy zastával postoj, v našich poměrech méně obvyklý. Zatímco jiní takovou soutěž pro sebe bezvýhradně považují za vrchol šachové sezóny (anebo to přinejmenším tvrdí při příležitostech, kdy se to sluší), já k ní přistupuji se zhruba stejnou zodpovědností či nezodpovědností, jako k jiným turnajům. Tudíž pro mě bylo přípustné občas i nepřijmout nabídku účasti.
Je tady další krásné úterý, lidi s radostí vstávají do práce, děti do školy, venku se na nás usmívá sluníčko a my máme před sebou další úžásný den našeho života…..Pojďme si tento krásný den osladit trochou šachového tréninku, trochou propočtů a trochou radostí nad tím, jak je dnes krásně……. co takhle čajíček se čtyřmi cukry?
Samostatné 1. místo v turnaji takového formátu a obsazení je pro mě samozřejmě výsledkem, který s radostí rozvláčněji rozeberu. V přátelské korespondenci s Romanem Chytilkem, když jsem předběžně posuzoval své turnajové vyhlídky, jsem si takový výsledek netroufl zcela vyloučit, ale ani jsem o něm nebyl nikterak přesvědčen. Vzpomínal jsem na předturnajová vyjádření Capablancy, jenž s oblibou prohlašoval, že „je v tak špatné formě, že by se klidně spokojil i s druhým místem“. Když vše dobře dopadlo, můžeme připomenout zase Aljechina a jeho obvyklé „výsledek mluví sám za sebe“. Výrok je doložen jen za situací, kdy pro něj dopadlo vše dle představ, což ovšem u něho, na rozdíl od mnoha jiných, bylo splněno v drtivé většině případů…Vzhledem k mému známému zaujetí pro šachovou historii snad nepůsobilo příliš nemístně, když jsem si zde takto dovolil citovat velikány ve vlastním skromném kontextu, ke kterému hned sestoupím.
Mnoho věcí ve svém životě děláme automaticky. Některé prakticky od narození, jiné se musíme naučit. U mnohých si ani neuvědomujeme, že je děláme vlastně dnes a denně. Dnes Vás, moji věrní čtenáři, seznámím se dvěma nedávnými příhodami, které se mi staly. Přestože jedna je čistě šachová a druhá naopak zcela nešachová, obě mají společného jmenovatele: AUTOMATIČNOST.
Sice skoro 8 let starý článek, ale dalo by se říct i časem prověřený článek, který věkem nabírá na kvalitě a moudrosti….Přesně jako kvalitní archivní víno, kde platí že čím starší- tím lepší a dnes mám pro Vás jeden hodně starý článek od Davida Kaňovského, na druhé straně listu ale je to krásný článek s pěknou myšlenkou v závěru, tedy stojí za to si jej přečíst:)