Číst dál

Napadne mě ta otázka pokaždé, když ČT reprízuje seriál Nemocnice na kraji města a děj dospěje k postavě nadané šachistky Oldřišky, jakož i k prostředí okresního šachového klubu. – Většina šachistů viděla jasně, že jsou tu drze překračovány hranice dobrého vkusu; šachové prostředí je líčeno jako eldorádo dementů, kteří se (bůhvíproč hlavně při partii) neumí chovat, a Oldřiška sama je těžké monstrum, které možná šach hraje jako z not, ale jinak je ve svých dvanácti třinácti infantilní až běda. Jeden příklad za všechny: Oldřišku bolí, podle jejích vlastních slov, „bříško“, protože „nekaká“. Kdo toto napsal a kdo toto jako dramaturg pustil, měli by si oba zajít třeba jen na hodinu do sedmé třídy základní školy. Dívenky by jim předvedly mluvu! Což platí dnes, jako to platilo v době vzniku seriálu.

Číst dál

Kdo by chtěl, tak se může podívat jak hrají mladí talentovaní hráči na mistrovství juniorských týmů ve Slovinsku.

Číst dál

Se silnějšími hráči nemůžeme hrát kuličky! Když budeme hrát rovnou, suchou pozici , kde silnějšímu nehrozí nebezpečí, když založíme partii s cílem remiz a budeme vše měnit, tak mě veřte že to dopadne špatně! Největší omyl je hrát se silnějšími na remízku! Chcete-li uspět musíte vytvářet hrozby, musíte hrát aktivně a musíte ukázat odvahu! Vy sami, když hrajete se slabšími hráči nemáte rádi , když Vám slabší hráč jde po krku! To samé nemá rád silnější hráč, když hraje s Vámi!!

Číst dál

Varianta se objevovala již koncem 19. století, kdy vznikala z Paulsenovy varianty. Tak ji v 80. letech 19. století hrával Louis Paulsen.^[2] Název nese po mezinárodním turnaji vScheveningenu, kde se varianta hrála v roce 1923.^[3] O popularizaci a teoretický rozvoj varianty se ve velké míře zasloužil Garri Kasparov, který ji od 80. let 20. století úspěšně používal v zápasech o mistra světa s Anatolijem Karpovem.^[4] To vedlo Karpova dokonce k tomu, že se později ve vzájemných zápasech raději přiklonil k zavřeným hrám.

Číst dál

Tak skončily prázdniny (pro mě) a mezi resty jsem našel i poznámku „dopsat blog o velmistrech“. Když se něco dělá z povinnosti, většinou se na to jde malinečko racionálněji. Tudíž proberu dosud neproprané velmistry a „bude to“. Ale nutno nějak začít.

Číst dál

Zejména díky Pavlu Matochovi jsem měl příležitost se setkat (a občas i hrát v simultánce) s pěknou plejádou mistrů světa i světových velmistrů dnešní i předešlé generace: Karpov, Kasparov, Spasskij, Kramnik, Hort, Ivančuk, Korčnoj, Navara, Movsesjan, Polgárová, Kaválek a asi i další. A tak až budu starý dědek (což už není tak nekonečně daleko), budu moci spisovat článečky do šachových periodik.
Ta budou mít velkou čtenost, neboť lidé jsou z povahy věci líní (někteří psychologové tvrdí, že lenost a strach jsou jedinými motivacemi většiny lidí pro jejich konání) a tak nejraději čtou v šachových časopisech pochybnou šachovou beletrii, než aby si přehrávali partie nebo luštili úlohy, což vyžaduje námahu. I já si raději čtu popis pana Navary, jak šel od hotelu na vycházku a z nebe padala nějaká kapalina pod úhlem skoro 60 stupňů (déšť ve větru), než abych se poučil z jeho mistrovského vedení koncovky.

Číst dál