Spasskij vs. Fisher 1972: Nejslavnější bitva studené války

 

Celý svět, dokonce i ti, kteří šachy nehrají, sleduje nečekaně dramatický boj o titul světového šampióna, který v době studené války mnozí vnímají jako souboj mezi USA a Sovětským Svazem, jako střet Západu s Východem.

Zpočátku se zdá, že utkání na 24 partií skončí fiaskem pro excentrického Američana Jamese „Bobbyho“ Fishera (1943–2008). Chvíli se dokonce zdá, že sovětský šachista Boris Spasskij (*1937) obhájí titul bez boje. Fisher totiž na zahájení nedorazí a dorazit nehodlá, pokud nebudou splněny jeho požadavky. Což se nakonec stane, včetně navýšení fondu zápasu na 260 000 dolarů. Letadlo islandské vlády dokonce dopraví z USA Fisherovo vlastní křeslo, bez kterého odmítá hrát.

 

 

 

 

Geniální podivín? Bobby Fischer

Přehlédne nastraženou léčku

První partie je rozehrána 11. července. Neklidný Fisher si neustále stěžuje. Na hlučné diváky, na vrčení kamer, které ho ruší v soustředění. Přesto je v silnější pozici. Poté však v remízové koncovce udělá chybu. Přehlédne nastraženou léčku, obětuje střelce, bere soupeři tzv. „otráveného pěšce“ a prohrává. Ke druhé partii vůbec nenastoupí. Tvrdí, že se v hluku velkého sálu nemůže soustředit. Chce, aby se hrálo v odlehlé rekreační místnosti, kde je ticho. Jinak už hrát nebude. Sovětská delegace požaduje kontumační vítězství, to však předseda FIDE Max Euwe (1901–1981ú odmítá: „To by bylo jednoduché, ale neposloužilo by to zájmu šachového světa.“ Nakonec situaci zahraňuje sám Spasskij. Nechce vyhrát a obhájit titul tímto způsobem. Věří si, má dvě hry náskok, a tak souhlasí s novými podmínkami. Jenže třetí partie je překvapením. Fisherovo nečekané zahájení považují mnozí za sebevraždu, zejména, když vzápětí obětuje jezdce. On však zjevně ví co dělá a vyhrává. Čtvrtá partie končí remízou, v páté opět vítězí. Je vyrovnáno.

Je to nervy drásající bitva

Bitva století šokuje experty

Šestá partie je rozhodující. Kdo ji vyhraje, vyhraje celý šampionát,“ tvrdí experti. Fisher, který souhlasí s návratem do hlavní haly, má bílé. První tah. Pěšec na c4. Všichni zatají dech. Nezačíná obvyklou sicilskou obranou. „Veškerá Spasského příprava právě vyletěla komínem,“ konstatují komentátoři. A pak už jen zmateně kroutí hlavami. Fisherovy tahy jsou zcela nové a nečekané, zdá se, že nikdo nedokáže rozluštit, co právě dělá. Spasskij je ochromen a po 41. prvním tahu, kdy Fisher brilantním krokem posouvá dámu na f4, vzdává. Dokonce vstává a svému soupeři za předvedenou hru tleská, stejně jako celý sál. Je to partie, kterou odborníci později ocení jako jednu z nejkrásnějších v historii hry. Další hry už jen potvrzují Fisherovu genialitu. Nikdy nevolí stejné otevření, přichází s novými, často nečekanými variantami a tahy. Spasskij po urputné bitvě vyhrává 11 partii, pak se vykašle na pečlivé herní přípravy a pokusí se soupeře přehrát. Marně. Ve třinácté partii zvyšuje Fisher náskok na tři body. Poté se sice mistr světa vzpamatuje, přebírá herní iniciativu, ale přestože na šachovnici vyvíjí obrovský tlak a předvádí opravdu životní výkony, vyhrát se mu nepodaří. Dalších sedm her končí remízou a na konci srpna, ve 21. partii, Fischer znovu vyhrává. Získává rozhodující bod a za stavu 12,5:8,5 se stává 11. mistrem světa!

Jeho hra je originální, plná nečekaných tahů.

Napsat komentář