Skončil nám letošní přebor, pojďme se na něj podrobněji podívat
Vyhrál David Navara. Jak jsem prorokoval, když vyhraje s Alexejem Kislinským, vyhraje celý turnaj. David to neměl tento rok jednoduché, ale myslím si, že je zasloužený vítěz. David znovu potvrdil svoji extratřídu a dominanci českému šachu.
Na druhém místě skončil Zbyněk Hráček, který v posledním kole dostihl Jiřího Štočka. Docela mě šokovalo když jsem se dozvěděl, že hlavním pomocným kritériem je v tomto případě (když dva hráči mají stejný počet bodů) vzájemná partie… kdo to vymyslel? Doufám, že taková blbost už nebude nadále platit. Jirka si rozhodně zasloužil druhé místo, hrál skvělé šachy, porazil vítěze a nepovedla se mu „pouze“ poslední partie. Měl také daleko větší klasické pomocné hodnocení než Zbyněk. Obou hráčů si velmi vážím a je škoda, že právě zde rozhodovalo takové hodnocení… . Ale Zbyněk samozřejmě vůbec nemůže za to, že bylo takové kritérium stanoveno. Využil šance, vyhrál a skončil druhý.
Vedle Davida Navary předváděl nejlepší šachy Jirka Štoček. Jirka jednoznačně patří do reprezentace a doufám, že tam bude. Myslím si, že optimální sestava by byla: Navara, Láznička, Hráček, Štoček, Michalík.
Na čtvrtém místě skončil Petr Velička. Petr hrál výborně a pro mě byl největší překvapení turnaje. Hrál svěže, volil nová zahájení. Nebál se riskovat. Hrál prostě skvěle. Sice měl štěstí s Vlastou Babulou, ale jak jsem se bavil s Vlastou – Petr šel štěstí naproti, tak už to v šachu bývá a své šance využil. Potom zatřásl se samotným šachovým polobohem Davidem, kdy David mohl být rád, že Petr opakuje tahy.
Na pátém místě skončil Nguyen Thai Dai Van. Van ukazuje, že je pro český šach největším talentem. Velmi cenné výhry jsou s Honzou Vykoukem a Honzou Krejčím. Van prohrál s Davidem Navarou a Jirkou Štočkem, partie které se mu vůbec nepovedly asi z hlediska zahájení. Ale tyto porážky dokázal kompenzovat pěti výhry(!) Mohu jenom popřát Vanovi, aby makal více a více a dokázal se prosadit do mužské repre, ale to bude chtít ještě na sobě zapracovat. Přeji mu, aby v sobě našel tu energii, vůli a odvahu ke směřování vpřed.
A ve zkratce pojďme dále. Pavel Šimáček sehrál dobrý turnaj a zaslouženě skončil na velmi solidním šestém místě. Vlasta Babula byl sedmý, což jistě pro něj nebylo uspokojivé umístění. Vlasty si velmi vážím, bylo na něm vidět, že chce bojovat a rvát se. Ale prohry s Petrem Veličkou a hlavně pak s Ríšou Biolkem mu zabránily usilovat o bednu.
Solidní turnaj hrál Karel Malinovský. Měl smůlu na los, kdy poslední kolo hrál černými s Davidem Navarou. Dobrý turnaj odehrál i Tomáš Kraus, který hrál s pěti velmistry(!) a skončil na velmi hezkém devátém místě. Výborný turnaj odehrál Vlastimil Jansa. Škoda jen posledního kola s Tomášem Krausem. Ale takto hrát šachy v téměř 75 letech je neuvěřitelné.
Moc se nedařilo Vojtovi Plátovi, který nebyl schopen prolomit remízovou bariéru. Stejně se asi i více čekalo od Honzy Krejčího, ale ten prohrou v předposledním kole s Vanem zazdil své šance na lepší umístění.
Co se týče MČR žen, tak dle výsledku vyhrála Kristýna Havlíková. Druhá byla Karolína Olšarová a třetí Olina Sikorová. Srdečně všem gratuluji.
Musím vysoce ohodnotit práci funkcionářů v čele s ředitelem turnaje Markem Jelínkem. Vše běželo jak má. Perfektní hrací prostor, bufet, obrovská místnost pro analýzu + živě komentované partie legendárním mezinárodním mistrem Lukášem Klímou atd. atd. Pro mě skvělý turnaj a doufám, že zase za rok ?
A nyní jak už to u mě bývá napíši opět pár vět o sobě.
Jedenácté místo je pro mě neúspěch. Celý turnaj byl pro mě velmi užitečnou lekcí, znovu jsem si ověřil, že to co hlásám a píši je „rozhodující“. Aby jste byli tam kde chcete být, musíte být k sobě upřímní. V lednu roku 2017 jsem si sepsal kolik dnů mi zbývá do Koníka. Ale to bylo všechno co jsem udělal (chtěl jsem si dále sepsat cíle co udělám, jaké zahájení, co nešachové věci atd. atd.). Vlivem nejrůznějších věcí a hlavně pak mojí leností, jsem zdaleka nepracoval tak jak jsem měl. Hlavně jsem minimum energie věnoval nešachovým věcem (to je napsáno velmi diplomaticky, když to po sobě podruhé čtu… kdybych se s někým bavil face to face, řekl bych mu: „vy..al jsem se na to“) a práci na fyzičce. I čistě šachový trénink nebyl takový jaký měl být v důvodu absence nešachového i fyzického tréninku = všechno souvisí se vším a když se bortí jedna fronta, ovlivní to další.
Nevadí pak neúspěch, který je vybojován v boji (myšleno ale hlavně ve vaší hlavě). Je lépe říci, padl jsem v boji, než nepadl jsem vůbec, protože jsem nebojoval. Tímto nenarážím na kratší partii s panem Vlastimilem Jansou (nebyla domluvená a příprava mě stále mnoho sil – a bylo to pro mě jako smilování ta remíza), ale na vnitřní pocit, energii, na střízlivé hodnocení hry a nešachovým vlivů.
Tragická hra s Lukášem Černouškem a prohra byla zcela logická a zasloužená, mohu jenom Lukáši poděkovat za cenou lekci. Podařilo se mi ještě vzchopit s Tomášem Krausem, ale v hloubi jsem cítil, že hraji jako raněné zvíře. Poslední kolo s Ríšou Biolkem bylo jako za trest. Po partii s Tomášem jsem nemohl usnout. Přesto všechno jsem byl odhodlán bojovat, ale k čemu je odhodlání, když ve vnitřku lapáte po dechu a člověk má tak energii dojít na záchod a zpět. Přesto se mi po ostudném zahájení podařilo vybojovat remízu, ale to doslova s vypětím všech sil.
Jsem vděčen za tak užitečný turnaj a je jenom a pouze na mě, jaké poučení si vezmu do budoucna. O tomto turnaji ještě hodně podumám, mám nad čím… .