Aleš

Ahoj Roberte, pěkná nabídka! Pokud tedy mohu začít: může se průměrný hráč (řekněme 2000-2100) naučit hrát partii naslepo, nebo tohle umění přímo souvisí se šachovou silou? A jak na to, co bys pro efektivní trénink vizualizace poradil? Díky za odpověď.

 =Ahoj Aleši!

U hraní naslepo hraje určitě velkou roli talent k tomuto druhu šachu. Samozřejmě může a myslím si, že by se to měl naučit, za chvíli řeknu proč. Určitě souvisí se šachovou silou, ale znám dost silné hráče, co mají problém naslepo analyzovat a hrát a zase naopak. Hraní naslepo, řešení úloh a přehrávání partií naslepo je důležitá součást tréninku PV (propočtu variant). Tuto metodu tréninku vřele doporučují dva výborní trenéři, Dvorecký a Popov. Protože trénink úloh naslepo vám zpřesní a prohloubí PV.

 

 

 

Doporučuji si nejdříve řešit postavení figur, respektive jejich působnost a hrozby. Pomalu a postupně začínat. Pak přejít k více figurám a chaotickým pozicím a začít naslepo řešit jednoduché úlohy, ideálně dvoutažky, od málo figur k více. Pak začít s analýzou partií naslepo a vlastní hrou naslepo.

Doporučuji si udělat speciální sešit (nebo papíry), kde budete mít napsané úlohy (B:Kg1 … atd. a třeba BNT mat 2tahem) a vy to budete řešit. Výhoda je, že takto můžete řešit v podstatě kdykoliv a kdekoliv, ať už v práci či ve škole. Napíšete si řešení a pak ze zadu sešitu zkontrolujete, zda je to OK /to už budete mít předem napsáno/. Tato metoda je OK i proto, že vás nikdo nemůže otravovat, že nedáváte pozor, naopak budete vypadat velmi soustředěně.

Silní hráči velmi často používají ve vážné (i rapid) partii „pohled ze skla”. Jde o to, že při nějakém PV kde se změní zásadně postavení figur, už vadí pohled na šachovnici. Proto se silný hráč dívá bokem (známé pohledy Čukyho a Širova) a v mysli analyzuje dál pozici. Velká výhoda je, že téměř nikdy takhle poslepu neuděláte chybu, jako když se díváte na šachovnici a zapomenete, že už v prvním tahu jste šli pěšcem na a3 a v 6tém tahu propočtu na to zapomenete atd. Samozřejmě myslím, že analyzujete naslepo až třeba od toho 6tého tahu.

 Jirka

Roberte, jednu otázku bych měl, ale je těžká.

Jak se zbavit nervozity při partii? Máte na to nějaký recept? Ani velký Botvinik to nechtěl prozradit. Sice popisuje, jak měl vysoký tep a že na tom zapracoval, aby byl při partii klidný, ale recept, rošťák, neprozradil.

 = Opravdu těžká otázka! 🙂

Jsou lidé, kteří zachovají naprostý klid i v té nejdivočejší pozici a zase naopak jsou lidé, kteří se kroutí nad každým tahem jako by se smažili nad ohněm.

Doporučil bych v každém případě se na partii hodně koncentrovat. Již před partií se naladit na těžký boj. Až přijde nějaký kritický okamžik a vy ucítíte, jak vám rychle bije srdce a do hlavy vstupuje panika, pak je ideální toto: Zamknout si obličej do dlaní (aby vás nikdo nerušil), zavřít oči a zhluboka dýchat, soustředit se jenom na dech anebo na něco, co vám dodá mentálních sil a klidu. Načerpat vitální sílu a znovu se dát do boje. Není to ztracený čas, když se třeba na 5minut plně uklidníte, protože 20minut počítat s velkou nervozitou anebo 15minut s chladným klidem je velký rozdíl!

Další věc co souvisí s nervozitou, je sebevědomí. Kdo má zdravé sebevědomí, tak okamžitě zahání nervozitu. Sebevědomí se dá získat poctivým tréninkem.

A pak bych jako poslední věc doporučil a myslím si, že je klíčová, se na partii těšit. Vůbec nepočítat nějaké elo, vůbec si nebrat vážnost dané partie. Mít radost jako malé dítě, že si můžete sednout k šachovnici a hrát svoji hru, kochat se figurkami, vzít si ponaučení z partie a partii vzít jako lekci co vám soupeř nadělí, ať už vyhrajete či prohrajete. Mít radost, uvidíte jak nervozita bude prchat pryč. Dokonce si člověk může vsugerovat, že jde hrát svoji poslední partii, ale to bych každému nedoporučil.

 Mirek

To je od Vás opravdu zajímavá nabídka! Vrátil jsem se k šachu zhruba po 20 letech a zjišťuji, že mi vyhovují pozice, ve kterých stojím trochu hůře, často se mi je podaří zamotat tak, že se v tom soupeř ztratí. Naopak mám problémy, pokud se snažím hrát aktivně, to většinou přepnu strunu a končím neslavně. Měl byste pro mě nějaký tip, co s tím?

 = Já jsem měl kdysi stejný problém jako vy. A dlouho jsem nad tím dumal, proč hraji tak urputně a dobře horší pozice a naopak když mám výhodu či mám hrát aktivně tak hraji tak špatně? Je to proto, že když jsem stál pod tlakem a hrozila prohra, tak jsem začal ze všech sil bojovat, ani za ň jsem nechtěl prohrát, zoufale jsem se bránil, koncentroval jsem se na partii a hrál se 100% soustředěností. A zase naopak, když jsem stál dobře, tak jsem vůbec neměl ten pocit ohrožení a hrál jsem tak na 50%, vůbec jsem neměl potřebu všechno tak hlídat a kontrolovat jako když mi hrozila prohra. A pak samozřejmě přicházely hloupé chyby atd.

Jak na to?

a) velkou pozornost věnovat profylaxi, protože často člověk něco přepne jen proto, že nebere dostatečně v potaz soupeřovi možnosti. Pamatuji si, jak jsem byl překvapen, když jsem viděl partie, kde třeba bílý udělal 10profylaktických tahů a bylo po partii, kdyby jen jediný tah vynechal, prohrál by… Tak mě to dostalo, že jsem začal profylaxi hodně studovat a naučil jsem se automaticky myslet profylakticky tj. když se dívám na pozici, hned se dívám, co soupeř hrozí anebo co chce.

b) přehrávat si partie hráčů co uměli hrát aktivně a agresivně (dobře komentované)

c) být lepším taktikem, tj. vyřešit za 3-4 měsíce 1000diagramů.

 PH

Jak proboha nedělat plundry …. ?

= škoda, že nepíšete, jakou máte zhruba šachovou sílu. Je dobré mít šachový sešit a tam si vždycky napsat – po nepovedené partii – příčiny neúspěchu. Pokud to jsou hrubky, okamžitě je otázka: proč? Právě, že těch odpovědí je dost – časovka, špatný taktický postřeh, malá koncentrace, špatný PV, neznalost zahájení, málo energie atd.

Obecně bych doporučil:

a) řešit diagramy ideálně 10denně 3-5minut zhruba na jeden

b) nebavit se během partie, soustředit se a koncentrovat se jen na partii (to umí málokdo)

c) těšit se na partii a mít radost, že mohu hrát (většina jde na partii jako na smrt)

d) naučit se rozhodovat a neztrácet zbytečně čas

e) denně sportovat/hýbat se, 5-10km běhu či velmi rychlé chůze + 30minut kondičního posilování, hlavně břicha

f) vyvážená strava (i před partií, zbytečně si neodkrvit mozek kachnou)

 Bond(James)

Já bych možná měl i jeden dotaz – máš nějaký seznam nepřekročitelných zásad, které se u partie eventuelně při přípravě na partii snažíš důsledně dodržet? Protože u mě je většinou problém v tom, že za ta léta už vím jak se tomu kterému problému nebo chybě vyhnout, ale nedaří se mi ohlídat si to všechno v reálném čase u partie.

= To je velmi zajímavá otázka! Takový seznam nemám, i když bylo by zajímavé si ho udělat, ale hlavně dodržovat! Během partie určitě pak: max. koncentrace, nic neřešit kromě vlastní partie, vyhýbat se lidem co chtějí jen mluvit, mít během partie dost tekutin a vhodného jídla, zbytečně si nezatěžovat mozek jinými partiemi (téměř nikdy cizí partie nepočítám, ale jen od oka hodnotím). Před partií se pak (vlastním způsobem) co nejlépe naladit na partii.

 Vladimir

Výborný nápad, ktorý hneď využívam (zneužívam) hneď na dve zásadné šachové otázky:

1) Ktorá šachistka je najkrajšia?

2) Ktorá šachistka je najlepší spoločník?

= 1) Zcela určitě Caissa! S tou bych si to nikdy nechtěl rozházet, až do své smrti.

2) Jednoznačně ta, kterou porazím, pak se určitě oba po partii skvěle pobavíme.

 Ladislav

Ahoj Roberte, máš před partií nějaký rituál, talisman nebo vžité a „časem prověřené zvyklosti“? Pak nepovolená druhá otázka: Někdy člověk (počítám že i profík) má problém donutit se k tréninku (nechce se mi, dneska to dřevo nechám stát na šachovnici) … Patříš ke skupince lidí, která se dokáže donutit, vybudit a naladit (možná se to dá nazvat jako osobní vůle a disciplína) nebo Tě přemůže přísloví „práce není zajíc, neuteče“. Na kolik to vidíš procentově u sebe (vůle a disciplína vs. lenost, pohodlnost)? A třetí otázka: Každý má svoje postupné „šachové životní cíle“ – vyhrát partii nad Frantou Maňáskem, postoupit s Dobruškou do OP, získat titul WFM, stát se velmistrem (velmistryní), pokořit hranici 2100, 2400, 2600, 2800 atd. Co je pro Tebe momentální další šachový stupínek a meta?

=Ahoj Láďo!

Určitě mám, hodně záleží jak se cítím, kolik mám energie atd. Jednu dobu jsem si strašně rád pouštěl před partií konec filmu 300 „A tak můj král zemřel…Stalo se to před rokem…A teď hledí na nás, na … našimi ledovými prsty…” znám to vlastně nazpaměť 🙂 Mě to strašně motivovalo k boji. Velmi mi to zvedalo bojovou morálku.

V Brně jsem si zase pouštěl před partií bojovou scénu z Matrixu2, kde Neo zastaví rukou smršť kulek a pak přijde ta bitka, opět mě to skvěle naladilo. Ba přímo úplně nažhavilo, byl jsem připraven i umřít u šachovnice, jenom aby se hrálo až do „posledního úderu”.

Myslím si, že patřím mezi lidi, co se dokážou donutit k dané práci, hlavně když mě to baví. Tam bych to viděl hodně vysoko tak 90-95% pro vůli, ale když mě něco nebaví, tak pak je to velký problém.

Moje další meta je prostudovat knihy co studuji a naučit se zahájení co dělám a budu dělat a pak bych chtěl vyřešit co nejvíce úloh naslepo + klasických diagramů na postřeh a PV. V ligových partiích hrát všechno na výhru.

 BSV

1. Jaký je rozdíl mezi velmistry s elo 2700 a tzv. velmistry,kteří se motají kolem 2500 ?

2. Neměl by se zavést titul supervelmistr ?

3. Dá se na úrovni 2500 dnes vůbec uživit ?

4. Je pro mladého hráče lepší,když ho od prvopočátku trénuje velmistr,nebo stačí trenér 2.třídy a poté ho tzv. předá ?

5. Už, dejme tomu na vaší úrovni, je přínosnější samostudium anebo spolupráce s někým,či v teamu ?

6. Co říkáte na trenéry samouky,kteří trénují své svěřence podle svých svérázných metod ?

=1) Kouzelník s elem 2700 je prostě po všech stránkách silnější než motáci s elem 2500.

2) Těžko říci. Hlavní ukazovatel je elo. Hned se pozná, zda jde o supervelmistra či obyčejného velmistra.

3) Ano, jde to

4) To hodně záleží individuálně. Ale téměř na 100% platí, že od jisté úrovně/věku by měl daný hráč přejít k silnému praktickému hráči.

5) Hodně opět záleží individuálně. Nejraději trénuji sám anebo s někým (tu a tam), kdo má brutální intenzitu, třeba 10ti denní trénink s Viktorem Lázničkou byl velmi drsný, ale super. Znám silné hráče, co sami prostě nemohou trénovat.

6) Těžko říci. Musel bych ty metody znát. Asi narážíte na pana Hofírka. Něco jsem četl, ale nikde jsem si nevšiml, jak vlastně trénuje, možná to někde bylo publikováno, ale já jsem zdaleka všechno nečetl. Netradiční metody nemusí být špatné, vždycky se ukáže v praxi, jak fungují. Tedy mluví za ně výsledky.

 LuckaS

Zdravím, ráda bych se zeptala jak na trénink zahájení? Nějak mi ty varianty v hlavě dlouho nevydrží :). Díky Lucka

= Taky zdravím.

Mě tam vydrží ještě méně. V podstatě si nic nepamatuji z konkrétních variant, jenom krátce když se před partií připravuji.

Jenomže ono to ve skutečnosti tolik nevadí, protože ve skutečnosti jde o porozumění pozici. To je klíč ke všemu. Ne ve variantách, ale porozumění pozici. Drtivá většina hráčů dělá tu chybu, že se zavalí variantami a pak neví kudy a někteří to řeší tak, že celý život hrají šipku a nic jiného. Přitom správný recept je jednoduchý. Dejme tomu, že se rozhodnu hrát Francouzkou černými. První co udělám bude, že si vyberu určitý počet velmi dobře slovně komentovaných kvalitních partií a ty si důkladně prostuduji, hádám tahy za černého, přemýšlím nad každým tahem. Tak se mi postupně dostane ono schéma „pod kůži”. Až pak začnu pomalu a jistě tvořit varianty, ale opět jich dávám málo, hlavně odkazy na partie, abych věděl jaký je plán, kde mají stát figurky, jaká je tam typická taktika atd. Takže přesně opačný efekt, než dělá většina hráčů. Doporučuji mít kvalitní knihu, kde jsou hlavně podrobné slovní komentáře, databázemi se neřídit (třeba 10tý tah a je tam 10 možností, to by se jeden zbláznil, než by všechno probral, když se to ještě navíc větví, přitom poziční řád je většinou stejný).

Takže výsledný efekt je ten, že pozici rozumíte a víte co dělat, pak tolik nesejde na přesném pořadí tahů a když ano (tu a tam) tak na to lehce přijdete u partie a když ne a prohrajete, tak příště už budete vědět – dobře se ještě pamatují vlastní vážné partie na dané zahájení.

 Rodney

Jak minimalizovat rozdíl ve výkonnosti mezi hraní na PC ve 2D a na reálné šachovnici? Na PC vidím daleko více věcí a rozdíl ve výkonnosti je až kolem 300 bodů. Při tom hru poslepu zvládám dobře a to si představuji obraz ve 3D. 🙂

= Ideální bude se přeorientovat se na šachovnici. Tedy si tahy z monitoru přehrávat na šachovnici a dívat se na ni a tam přemýšlet a tvořit. Jinou cestu neznám.

Mimochodem to platí i pro řešení úloh atd. – všechno na šachovnici.

 Jiří

Upřesňuji otázku LuckyS.

V Československé šachu má Igor Štohl rubriku Teoretické novinky. Často se odvolává na partie a hodnocení, opublikované jím před šesti – dvanácti měsíci. Označuje tahy a varianty za silné, slabé, nevzhledné, bezbarvé, překonané, znovu oprášené, nadějné, slibné, vyžadující prověření v dalších partiích.

Otázka:

Jak si mohu na domácím PC (s pomocí Chessbase, Excelu, Wordu) zaznamenat vývoj jedné varianty zahájení (ta má třeba 3 hlavní linie), abych si mohl po přidání partie (nebo varianty), která se jeví jako přebíjející ostatní (např. ve 2. linii), rychle zjistit (třeba po měsících), které jsou (a jak pokračují) ty 3 hlavní linie a které tahy (varianty) jsou pobočné (nedůrazné, ale i nadějné, slibné, hodné vyzkoušení)? Jak je umět seřadit, aby ta činnost zabrala minimum času?

Mohu si koupit knihu a vpisovat nové varianty. Mohu si partie z knihy dát do databáze a přidávat další. Ale brzy z evidence zůstane jen nepřehledná změť partií a variant. Vydám se po některé (např. pokud hraji mailem) a pak dodatečně zjistím, že již před pěti lety byla shledána navěky zavrženou (např. Igorem Štohlem).

Nikdy jsem o žádné takové metodě neslyšel ani o ní nečetl a přitom to každého šachistu nutně musí napadnout jako první věc, kterou musí zvládnout (nejpozději si to uvědomí tehdy, když se mu poštěstí hrát se soupeřem např. o 200-300 elobodů silnějším, který vyjde s převahou už ze zahájení), aby se dostal přes zahájení do přijatelné pozice ve střední hře. Pak teprve můžu přemýšlet o kombinacích, koncovkách, atd.

Typický případ takové varianty je třeba nyní zahájení čtvrteční partie Karjakin-Láznička 1.e4 c6 2.d4 d5 3.e5 Sf5 4.Jf3 e6 5.Se2 c5 6.Se3 Db6. Karjakin měl drtivě lepší čas (na NSS.cz se píše 13.Sd1! N) a v 18. tahu vyhranou pozici. Tudíž správnější odpověď zná spíše Sergej, než Viktor.

Jedna z odpovědí by mohla být, nechat si pár variant vygenerovat programem, ale já chci převážně setřídit již sehrané partie, s velmistrem ohodnocenými pozicemi.

Možná je to celé tajemství, aby Karjakinové nepřišli o živobytí. Ale Lázničkovi by znalost evidenčního systému pomohla.

= Jde to jednoduše napsat do chassebasse. Udělat si třeba databázi s názvem italská (za bílého) s Jg5, kde si napíšu hlavní varianty i slovní věci. Pokud třeba (a to dělám já) máte 2zajímavé možnosti a obě chcete mít zaznamenány. Tak ta co se mi zdá lepší, tak tu nechám jako hlavní a tu odbočku pak označím zeleně, tj. ten první tah, třeba 12.Dd3 bude hlavní a 12.De4!? bude „zelená” odbočka. Hlavní odbočky soupeře značím červeně, abych se v tom vyznal. Pokud zjistím, že to co jsem měl jako nejsilnější už neplatí, tak jednoduše tu lepší možnost dopíšu a označím jako hlavní a tu bývalou hlavní smažu anebo označím zeleně, že ji někdy můžu použít. Tak postupně rozšiřuji ono zahájení. Nezapomeňte si psát i slovní věci! Hodně to pomáhá. Barvy pak pomáhají k větší přehlednosti.

Dá se v tom udělat dobrý systém – používat barev + slovní věci. A taky doporučuji toto, třeba máte svůj hlavní tah 12.Dd3 a černý má 3možnosti 12…Ja7 12…Jh5 a 12…Jg4, přičemž ta první je nejsilnější, druhá mírně pochybná a třetí pak špatná. Takže použiji znaky tj: 12…Ja7! 12…Jh5?! nebo (?!) je jenom mírně křivé a pak 12…Jg4? často si pak před ten tah napíši k čemu varianta při správné hře vede, třeba: = 12…Ja7! nebo třeba + – 12…Jg4? atd. A nejlépe udělané je toto: =+ 12…Jh5(?!): mírně pochybný tah, protože jezdec zde nepatří, ale musím zahrát silné: 13.g3! abych zamezil Jf4 a pak plánuji zahrát Sf1 s Sg2 věže zdvojit na éčku a zahájit hru ve středu – připravit průlom s d5… atd. POZOR: všimněte si, že toto je ideální, varianty + barvené značení + slovní věci, krásně se v tom vyznáte a pochopíte i pozici.

A poslední věc. Překvapující a silné tahy si taky značím jinou barvou.

Karjakin se svým týmem lidí, kteří pro něj dělají zahájení je poněkud jinde…

 Homunkulus

1) Nakolik má pro hráče 2000 – 2200 (případně jiné úrovně) smysl sledovat partie současné špičky (např. v ŠachINFU), jde-li o počítačově připravená zahájení a strategicky obtížně pochopitelné pozice? Není to pro trénink spíš kontraproduktivní, matoucí?

2) Jak studovat klasiku? Chronologicky (tj. nejdřív Morphy, mnohem později Spasskij) nebo podle stylu (tj. Capablanca a Smyslov dohromady) nebo průběžně „surfovat“? Liší se odpověď dejme tomu pro hráče 2100 a 1600?

3) Jaké obsahové složení (tj. kolik procent času koncovky apod.) by asi měl mít trénink skupiny cca 10 hráčů úrovně 1400-1800, jsou-li na to tři třičtvrtěhodinovky týdně? Stačí nechat taktiku na (intenzivní) domácí řešení diagrámků a do tréninku ji moc netahat?

Děkuju.

= 1) Záleží, jak je partie komentována, pokud slovně a pro vás dobře – tj. jsou tam vysvětleny hlavní věci, je to OK. Partii si pak můžete přepsat do zahájení a dost variant vypustit a nechat si tam jen to hlavní a podstatné – hlavně slovní komentáře.

2) Určitě se liší. Čím slabší hráč, tím by měl studovat partie více zaměřené na taktiku + na strategii srozumitelné partie, kde jedna strana dělá velké strategické chyby a druhá vzorově využívá – vše samozřejmě podrobně slovně komentováno. Zatímco hráč s elem 2100 už může studovat vzorové partie Capablancy a Rubinsteina. Studujeme na dvou šachovnicích. Na jedné si děláme tahy, jak šla partie, na druhé si přehráváme varianty. Tahy za vítěznou stranu si zakryjeme a ty hádáme. Partie by nám měla trvat cca 45minut. Hlavně bysme měli dávat pozor v těch momentech, které jsou pro nás překvapivé a nové.

3) Ano, taktiku řešit doma. Jeden týden bych v této skupince dělal jen vybrané koncovky, další pak třeba strategii na některou typovou pozici atd.

Lukášek

Pořád přehlížím dámy, s ostatními figurkami nemám problém, ale s těmi dámami. Chvilku se nekoukám a už mi ji soupeř bere. Co s tím jako mám dělat?

 

= Asi bude dobré dámy vyměnit (vhodně) dokud to jde anebo si na tu svou dávat bedlivý pozor.

 šachlík

Dobrý den pane Cveku,

zajímalo by mě……

1. Co by měli znát hráči této úrovně, popř. min. čas strávený tréninkem. Vím, že je to velmi individuální, ale postačil by mi jen zjednodušený příklad, doplněný o to nejpodstatnější (co nejvíce trénovat). Pokud byste ke každé úrovni doplnil třeba jen nejzákladnější potřebnou šachovou literaturu, byl bych moc rád.

1800 až 2000…………

2000 až 2100………….

2100 až 2200………….

2200 až 2300…………

2300 až 2400…………

2400 + ………………….

2. Co je pro hraní šachu nejdůležitější? Chápu, že nejlepší je mít vše, ale šlo by to nějak orientačně seřadit podle důležitosti?

1. Talent

2. Paměť

3. Schopnost se koncentrovat

4. Píle

5. Inteligence

6. Šachovnice

7. Smysl pro humor

3. Jak se dobře připravit na soupeře? Na co se zaměřit? Kolik času by měl hráč věnovat přípravě na zápas v soutěži a kolik času přípravě na soupeře v openech?

4. Od jaké výkonnosti je vhodné začít trénovat s trenérem?

5. Jak byste vysvětlil hru naslepo? Představuje si v ní hráč plasticky šachovnici a figurky? Někde jsem četl, že pouze vnímá vztahy mezi figurami na šachovnici, ale nic konkrétního, jak by se to dalo dobře vysvětlit?

=Dobrý den.

1800-2000: hlavně řešit denně diagramy lehčího řádu + řešit velmi lehké příklady PV, studovat knihy na strategii, něco ve stylu Pachmana. Hlavně dobře slovně komentováno, musíte tomu porozumět. Pomalu studovat koncovky od Pachmana.

2000-2100: plynule přejít k těžším diagramům a trochu těžším PV, občas si vyřešit lehčí studii. Z knih bych doporučil můj systém v češtině, vybrané partie Rubinsteina a Capablanky (Tarrasche) + pomalu a zlehka si přehrávat 300partií od A.A.Aljechina. Partie bedlivě zkoumat. Koncovky pak se učit teoretické, zaměřit se na věžovky.

2100-2200: opět plynule k těžším diagramům, ale ne příliš, tak 3-5minut zhruba na jeden + středně těžký PV + úloha naslepo nebo tu a tam studie. Studovat 300 + ve slovenštině Karpova. Pomalu se dívat na knihu Kasparova revoluce v zahájení. V koncovce dělat Šereševského, opět plynule a pomalu – přechod z minulého tématu.

2200-2300: opět klasické diagramy + PV atd. Zaměřit se trochu více na přechod ze zahájení na střední hru, něco ve stylu GM Jansy Dynamika (výborná kniha). Studovat další knihy klasiků jako Botvinnika, Petrosjana a Bronštejna. Dobrat si Šereševského + začít dělat věžovky od Korčného či Smyslova.

2300-2400: opět denně diagramy + PV atd. Každý by už měl dobře vědět, co na něj funguje. Ideální čas prostudovat všechny díly Dvoreckého – je jich hodně. To platí i pro 2400+

To jen hrubý náčrt, hodně by záleželo na konkrétním člověku. Nezapomínejme na analýzu vlastních partií.

2. Pokud vám jde o hraní partie, tak pak vědomosti. Vědět a vidět. Tj. znát strategii a všechno spočítat. Na trénink je nejhlavnější píle, vůle a sebedisciplína. A když už talent, tak raději na práci než na šachy. Poznal jsem mraky talentovaných šachistů, kteří ani ze čtvrtky nevyužili svoje schopnosti a zase naopak. Jinak vámi uvedený seznam – na hraní partie – bych dal na první tři místa: Schopnost se koncentrovat, paměť a talent neudělat chybu.

3. Tak to je těžká otázka. Záleží na hodně moc faktorech. Obecně bych doporučil si zjistit co je vůbec zač váš soupeř, myslím šachově. Samozřejmě se zajímám, zda hraje berlína či nimcovičku a jak, ale neméně je pro mě důležité jakým hraje stylem, abych věděl, zda mám hrát agresivně anebo si soupeře upéct v koncovce. Asi 2-3 hodiny. Občas jsem se připravoval 5i více hodin, ale to není úplně OK.

4. Vidím před sebou šachovnici jako bych se na ni koukal a hraji – tj. klasické figurky s šachovnicí. Pohled je spíše shora. O tom tedy nic nevím.

 bublinoza

jsem hráč úrovně 1650 elo. Co udělat nejdříve pro zlepšení výkonnosti? Dík.

= určitě hodně hrát, dále pak řešit denně hodinu diagramy a sehnat si nějakou knihu, kde budou velmi dobře vysvětleny základy strategie, zahájení a koncovky. Myslím, že Pachman něco podobného vydal. Mohou se dobře hodit metodické materiály od pana Hory. Tj. otevřený sloupec, aktivita atd. kde jsou jen slovní komentáře, či minimum variant.

Partie a materiály studovat s velkou pečlivostí a pozorností, nad vším přemýšlet a co není zcela jasné anebo šokující, to si několikrát přehrát.

 Zima

Je dobré hrát g4 za bílé v 1tahu?

= Myslím, že jsou i lepší tahy, ale občas jsem tak hrál a s dobrými výsledky ve volných partiích.