První půlka je za námi. Copak nám přinesla, kdo má jaké šance? A co celý turnaj, jaké se hrají šachy?
V prvé řadě jde o mimořádně povedený turnaj. Naši reprezentanti se „řežou“ hlava nehlava. Krásné, bojovné partie, které snad ocení každý fanoušek šachu. Takový turnaj sledovat je radost a přiznám se, že mě zajímá daleko více, než jak hraje mistr světa s vyzyvatelem na super turnaji v Norsku.
Znovu musím moc a moc poděkovat všem lidem, co se podíleli a podílí na vysílání naživo tohoto turnaje. Jsem moc rád, že na kanálu YouTube Robert a Petr šachy tento přenos běží. Zároveň děkuji všem co se dívají na tento přenos a nějakým způsobem nás podporují. Protože čím větší budeme mít podporu a ohlas, tím je pravděpodobnější, že podobných přenosů bude více a více. A nemusí zůstat „jen“ u Olympiády a mistrovství světa CxC. A nejenom to. Podpora nám pomůže dělat další a další videa a časem rozšířit náš tým.
A nyní pojďme k samotnému turnaji. Začnu od konce. Vlastovi se turnaj nepovedl. Začal velkou rošádou. Jak to? Upřímně řečeno, po analýze jeho partií mi přijde (hrubé, zbytečné chyby), že je Vlasta (z nějakého důvodu!?) nerozehraný. Znám podobný pocit a určitě všichni kdo toto čtete, když hlava moc nefunguje. Těžkopádně se počítají varianty, trvá to než něco uvidíte, přehlíží se triviální odpovědi. Pamatuji si, že Vlasta měl občas výpadky v prvních kolech, alespoň mě bleskly hlavou Pardubice. Jenomže zde má proti sobě zabijáky, kteří hned vycítí kořist. Uvidíme, je možné, že v tom je něco jiného (zdraví?!). Kdybych byl ve Vlastově situaci, tak bych se opřel o největší pilíř jaký může mít a má ho. Pokusil bych se v druhé půli zabojovat. Zázraky se dějí, každý den, každý okamžik.
Van zatím zůstává za očekáváním. Nicméně se mi líbí jak hraje, hraje na výhru, riskuje a bojuje. Je bez jakýchkoliv debat, že je Van vynikajícím šachistou. Je velmi mladý, měl by mít ještě dost sil a právě od něj bych čekal mohutnější finiš. Větší „rozpustilost“ a správnou šachovou drzost vůči šachových mohykánům. Z jeho pohledu musí působit někteří hráči jako závan „celých šachových dějin“. Měli jsme to také tak. Nikdo nemládne. Jediné co bych Vanovi vytkl je to, že (skoro) v každé partii má časovou tíseň. Myslím si, že je to právě čas (v šachové partii), co mu brání (nyní) jít tam, kde jednou dojde. Otázka je kdy. A nač zbytečně ztrácet čas?
Vojta je jako zjevení. Co má s tou gé čtverkou? Vojta je pro mě zatím největší záhadou… Hraje velmi divoce a ostře, což jsem tedy nečekal. Samozřejmě každý ví, že Vojta je skvělý taktik, ale proti silným hráčům hrál vždycky spíše „ze zálohy“. Tedy hrál solidní šachy a když bylo třeba tak takticky tvrdě udeřil ( např. viz. partie kde reprezentoval ČR). Zde se ale snaží „hned“ o zápletky (upřímně o podezřelé zápletky). Nebo je to proto, protože Vojta cítí/ví, že pouze první místo mu zaručuje Olympiádu, proto hraje tak riskantně? Možná. Ale toto není podle mě dobrá strategie. Být Vojtou, tak se snažím soupeře pomalu obléhat a čekat na svoji šanci, protože se svým rychlo myšlením a rychlo hraním vždy bude nepříjemně brnkat na nervy soupeřům a pak se najde dobrá chvíle udělat chaos na šachovnici. Druhá možnost je ta (opět spekuluji), že Vojta není fit a prostě nemá na to fyzicky (možná i nervově) hrát dlouhé, těžké partie a tak se snaží hrát tak jak vidíme. Uvidíme, jsem velmi zvědav jak si dále povede.
Honza mi přijde jako muž ve stínu. Zůstává a občas se zjeví a udeří. Že je Honza velmi silným šachistou je bez jakýchkoliv debat, ale… Ale něco není tak jak má být. Třeba s Jirkou Štočkem přehlédl banální úder na d5. Jak je to možné? Vždyť šachista jeho formátu by to měl vidět i na slepo. Nebo partie s Vojtou Plátem. Má jasnou výhodu, má i dobrý čas, přesto se něco pokazilo. Tma…někde je tma a Honza by měl zjistit kde a proč. Pokud na to přijde, může ještě skončit dost vysoko. Upřímně psáno, podle mě Honza neukazuje to, co skutečně umí. CO mu v tom brání ale není snadno najít. Často to může být právě on sám kdo mu brání hrát lépe. Poznej sám sebe…
Peťo hraje velmi dobré šachy. Naprosto zaslouženě je na druhém místě (samozřejmě zatím, po první půli) a je na něm, aby se pokusil dostihnout zatím suverénně prvního Jirku Štočka. Nebude to ale mít vůbec snadné. Peťo konečně ukazuje svůj potenciál, svoji skutečnou sílu. V žádné partii nestál hůře. Dlouho bílými trápil Jirku a jednu dobu mohl vyhrát, ale nestalo se tak. Byl to klíčový moment turnaje? Uvidíme. Rozhodně ještě není nic ztraceno. Pět kol je hodně a bude nyní rozhodovat nejenom dobrá fyzička, ale i psychická odolnost.
Na prvním místě (samozřejmě po první půli turnaje) je s neskutečným výsledkem 4,5 bodů z 5 partií Jirka. Fenomenální první polovina turnaje! Jirka hraje nádherné, bohaté a hlavně všestranné šachy. Útok na krále v partii s Vojtou, poziční mačkání s „capablankovskou“ kombinací s Honzou, postupné lavírování s Vanem, strategické porozumění s Vlastou a houževnatá obrana s Peťou. Čekal jsem od Jirky dobré šachy, ale toto zcela předčilo moje očekávání. A co bude dále? Jsem velmi zvědav, protože udržet takové tempo chce hodně sil a nejenom fyzických. Myslím si, že o prvním místě není rozhodnuto, byť samozřejmě Jirka má po první půli nejblíže.
Geniální krok kapitána Vlastimila Jansy?
Dneska ráno v lese, když jsem přemýšlel o tomto turnaji, mě napadla jedna hezká myšlenka, kterou jsem nějakou dobu rozvíjel. A rád se s ní podělím se čtenáři. Kdo skončí první, jede na Olympiádu, to víme. Druhého pak vybírá kapitán, to je také jasné. Na první pohled se zdá, že to „není ono“, ale z pohledu nominačního turnaje je to podle mě skvělé – myšleno hlavně z pohledu fanouška. Proč? Protože kapitán nemusí nutně vybrat hráče číslo 2 nebo 3, může to být i číslo 4…uvidíme jak kdo bude hrát a jaké budou rozestupy. Kdyby postupovali první dva, tak by se mohlo lehko stát, že by ostatní hráči už o nic nehráli a poslední kola by mohla být nudná (samozřejmě nemuselo by to takto být), ale takto neví nikdo. Každého to nutí ukázat maximum, až do posledního kola.