Jak v šachu všechno souvisí se vším aneb Od Kaválka k Opočenskému a jedné pozoruhodné partii

 

      Dnešní blog věnuji velmistru Lubomíru Kaválkovi, jednomu z českých šachových mušketýrů, který před několika dny oslavil 73. narozeniny.

Dvě vzpomínky z dětství

Jméno Luboše Kaválka jsem poprvé zaregistroval už jako malý kluk, krátce poté, co se stal v roce 1962 ve svých 19 letech poprvé mistrem republiky. A když jsem si o několik let později z knížky Černobílé otazníky od Inny Veselé přehrál slavnou Kaválkovu partii s Gufeldem, ve které nejprve obětoval figuru a poté ještě dvě kvality, aby soupeře smetla lavina spojených pěšců, rázem se stal mým šachovým idolem (partii přiblíží příloha č. 1 a diagram D1, který si můžete rozkliknout pod článkem).

 

 

 

Není smyslem tohoto blogu popisovat dlouhou a mimořádně úspěšnou Kaválkovu šachovou dráhu, během níž jako reprezentant Československa a později Spojených Států patřil řadu let mezi desítku nejlepších šachistů světa – snad se čtenáři spokojí s konstatováním, že jde o představitele silné generace, která v 60. a 70. letech minulého století narušila neotřesitelné postavení velmistrů Pachmana a Filipa a dlouhá léta pak spolu s nimi držela prapor československého šachu mezi světovou elitou.

 Mé šachové dětství ovlivnily dvě knížky. První byl nezapomenutelný Zmatlíkův Šachista začátečník, ta druhá se jmenovala Nad šachovnicemi celého světa a napsal ji Vítězslav Houška podle vyprávění další šachové legendy Karla Opočenského. Doslova jsem hltal jeho vyprávění a nezapomenutelné historky z kouzelného světa 64 políček a 32 šachových figurek a představoval si, jak i já někdy zvítězím v šachovém turnaji a sehraji svou nesmrtelnou partii.

Tyto dvě vzpomínky z dětství spolu zdánlivě nijak nesouvisejí. Nadpis dnešního blogu však tvrdí, že v šachu všechno souvisí se vším, pojďme se tedy na ty souvislosti podívat.

Studie z Kaválkova sloupku v Huffington Post

Na stránkách Pražské šachové společnosti je odkaz na Kaválkovy šachové sloupky v internetovém týdeníku The Huffington Post. Zaujal mne sloupek ze dne 2. července 2016. Je věnován především Magnusi Carlsenovi a jeho šancím na obhájení titulu mistra světa, důvod napsání tohoto blogu je ale jiný. Je jím závěrečná pasáž, v níž Lubomír Kaválek upozorňuje na novou knihu španělského autora – Antonio Gude: Fundamental Checkmates. Z ní vybral jako ukázku půvabnou studii ruského skladatele Alexandra Kakovina z roku 1936 (Ke3, Vc1, Je2, pf2, f3 – Ke5, Ve6, Sg6, pc7, d6, e4, f6, bílý vyhraje – viz diagram D2, s malou chybkou ve jméně autora, kde bylo nesprávně uvedeno Kakovkin). Chcete-li se pokusit o její řešení, postavte si pozici podle diagramu, dřív než se pustíte do dalšího čtení. Stojí to rozhodně za to a podaří-li se vám studii vyřešit, efektní kombinace i závěrečná pozice vás dokonale odmění za vaši námahu.

———–

Vyřešili jste? Pokud ne, pokochejte se s námi: 1.f4+ Kd5 (Kf5 2.Jd4+ Kg4 3.Jxe6+) 2.f5! Sxf5 3.Jf4+ Ke5 4.Vd1 (hrozí mat na d5) c6 5.Vd5+! cxd5 6.Jd3+! exd3 7.f4 mat. Bílému zbyl poslední pěšec, který však dokázal zmatit černého krále obklopeného vlastními figurami. Nádhera a šachová pohádka – co říkáte? Závěrečná pozice je na diagramu D3.

Předchůdce studie: partie Opočenský – Hromádka

Nemohl jsem se ubránit dojmu, že už jsem někde tuto kombinaci viděl, nebo že mi alespoň něco připomíná. Zalistoval jsem ve zmíněné knížce Nad šachovnicemi celého světa a po chvíli pátrání se ukázalo, že paměť mne nezklamala. Na straně 87 vzpomíná Karel Opočenský na vánoční turnaj v Košicích v roce 1931. „Šachový klub Charousek v Košicích si uspořádal o vánocích pěkný mezinárodní turnaj, na který jsem byl také pozván. … Maďarský mistr a olympionik Lajos Steiner byl třetí, slovenský přeborník Fazekaš druhý a já první. Což mne netěšilo ani tak, jako to, že se mi povedl náramný enšpíglovský kousek v partii s Hromádkou. Trochu jsem si zakombinoval a ve 24. tahu jsem mu ohlásil mat třetím tahem. Hromádka na to nic neřekl, jen si podepřel bradu oběma rukama a na čtvrt hodiny se zamyslel. Pak si neochvějně zdvojil věž na sloupci f, a aniž zvedl oči od šachovnice, pronesl mrazivě: „To si teda nechám ukázat!“ Napřed jsem zobětoval věž, potom koně a nakonec jsem posunul pěšáka, který dal soupeřovu králi svrchu ohlášený mat. Hromádka nebyl sice potěšen takovým matem, ale uznale si hvízdl: Tenhle mat se vám povedl. Je krásný, čistý, jako z alabastru…“ Jako kdybychom popisovali závěr Kakovinovy studie. Že by se Karel Opočenský nechal studií inspirovat? To těžko – stačí se podívat na datum otištění. Studie byla publikována v roce 1936, pět let po sehrání partie Opočenský – Hromádka, takže je nad slunce jasné, kdo „opisoval“.

V současné době partiových databází není problém partii vyhledat a přesvědčit se, jak věrně Opočenský popsal její závěr. Celou partii najdete v příloze č. 2, pozici po 23. tahu černého na diagramu D4. V pozici diagramu bílý nejprve tahem 24.g4 vzal černému králi pole f5 a pohrozil matem (hrozba 24.Vxd5+ cxd5 25.Ve6 mat). Černý pokryl pole e6 věží 24…Ve8, načež již následovala výše popsaná kombinace. Poslední tři tahy 25.Vxd5+! cxd5 26.Jd3+! exd3 27.f4 mat porovnejte se závěrečnými třemi tahy v řešení Kakovinovy studie. Shoda je takřka absolutní!

Tajemství partie, která obletěla svět

Není divu, že krásná závěrečná kombinace z partie Opočenský – Hromádka doslova obletěla šachový svět. Nejen že byla námětem zmíněné Kakovinovy studie, ale stala se ozdobou šachových učebnic, její skvělý závěr ne náhodou zařadil i Luděk Pachman do 2. dílu své Taktiky moderního šachu (chcete-li se přesvědčit, nalistujte si stranu 49, je to diagram 160).

Na dvě zajímavosti upozornil v roce 2004 na svých stránkách šachový historik Edward Winter, který partii objevil v knize „I. Chernev: Combinations The Heart of Chess (New York, 1960)“. V ní se autor dopustil politováníhodné chyby (chyby kupodivu poměrně časté, podívejte se např. na jeden z dřívějších blogů s názvem „Šachové mystifikace v přímém přenosu“), když zaměnil jména vítěze a poraženého. V Chernevově knize je totiž partie uvedena jako Hromádka – Opočenský, a k dovršení všeho Chernev Hromádku (jmenovitě) chválí za to, jak vyhrál partii v krásném problémovém stylu. V roce 1960 byl Karel Opočenský ještě šachově činný a Chernev měl patrně velké štěstí, že se „mistr Opo“ o tomto faux pas nedověděl – radost by mu to určitě neudělalo.

Druhou pozoruhodností, jíž si Chernev ve své knize nepovšiml, je fakt, že Opočenský svou efektní kombinaci zahájil ve skutečnosti chybou. Připravil si ji tahem 24.g4?, čímž sice zahrozil 25.Vxd5+! cxd5 26.Ve6 mat a po chybné obraně 24…Ve8? mu vše krásně vyšlo. Kdyby se ale černý proti této hrozbě bránil lépe 24…Vd7! (aby po 25.Vxd5+ dobral věží), mohl v partii ještě pokračovat. Přesto však pozice po 23. tahu černého v sobě skrývala nekrytelný čtyřtahový mat – stačilo, aby bílý přehodil tahy: 24.Vxd5+! cxd5 25.g4! a proti hrozbě 26.Jd3+! exd3 27.f4 mat není obrany, na což poprvé upozornil už komentář v lednovém čísle Československého šachu 1932.

Kruh se uzavírá

   Shrňme si tedy všechny souvislosti. V roce 2011 vyšla knížka „Karel Opočenský – první český šachový profesionál“. Jedním z čtveřice autorů byl velmistr Lubomír Kaválek. Tentýž Lubomír Kaválek otiskl ve svém sloupku v Huffington Post šachovou studii, která byla evidentně inspirována partií Opočenský – Hromádka, jež byla zmíněna v knize Nad šachovnicemi celého světa. Tu napsal (podle vyprávění Karla Opočenského) Vítězslav Houška, další ze spoluautorů knihy o Karlu Opočenském (zbývajícími autory byli GM Vlastimil Hort a Pavel Matocha). Soupeřem Karla Opočenského v oné partii byl Karel Hromádka, další pozoruhodná postava z historie českého šachu. Právě tuto partii (z tisíců, které sehrál) mistr Opo popsal a doprovodil příběhem. A abychom kruh souvislostí uzavřeli, v současné době Pražská šachová společnost chystá knížku o dalších slavných osobnostech českého šachu, mimo jiné i o Karlu Hromádkovi. Cesty šachové bohyně Caissy jsou někdy nevyzpytatelné…

 

Příloha č. 1: Gufeld – Kaválek (Vysokoškolské MS – Mariánské Lázně 1962): 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5 Sc5 4.c3 f5 5.d4 fxe4 6.Jg5 Sb6 7.d5 e3!? 8.Je4 Dh4 9.Df3 Jf6 10.Jxf6+ gxf6 11.dxc6 exf2+ 12.Kd1 dxc6 13.Se2 Se6 14.Dh5+ Dxh5 15.Sxh5+ Ke7 16.b3 Sd5 17.Sa3+ Ke6 18.Sg4+ f5 19.Sh3 Vhg8 20.Jd2 Sxg2 21.Sxg2 Vxg2 22.Vf1 Vd8 23.Ke2 Vxd2+!! 24.Kxd2 e4 25.Sf8 f4 26.b4 Vg5! 27.Sc5 Vxc5!! 28.bxc5 Sxc5 (tuto nevšední pozici si prohlédněte na diagramu D1 – dvě věže jsou bezmocné proti střelci a spojeným pěšcům) 29.Vab1 Kf5 30.Vb4 f3 31.Vd4 Sxd4 32.cxd4 Kf4 33.Vxf2 e3+ 34.Ke1 exf2+ 35.Kxf2 a bílý překročil čas.

Příloha č. 2: Opočenský – Hromádka (Košice 1931): 1.d4 f5 2.e4 fxe4 3.Jc3 Jf6 4.Sg5 Jc6 5.Sb5 d5 6.Sxf6 exf6 7.Dh5+ g6 8.Dxd5 Sb4 9.Dc4 Sxc3+ 10.bxc3 Sd7 11.Je2 a6 12. Sxc6 Sxc6 13.De6+ De7 14.Dxe7+ Kxe7 15.Kd2 b5 16.h4 Kd6 17.Jf4 Vaf8 18.Ke3 Vf7 19.a4 Vhf8 20.d5 Sxd5 21.axb5 axb5 22.Vhd1 c6 23.Va6 Ke5 (viz diagram D4) 24.g4 Ve8 25.Vxd5+! cxd5 26.Jd3+! exd3 27.f4 mat.

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář