Ochočení soupeři

Své dvorní dodavatele bodů mají mistři světa i amatérští hráči z pražského přeboru

Arménský šachista Vladimir Akopjan má hrát s lotyšským bouřlivákem Alexejem Širovem a pokud vyhraje, bude moci bojovat o prvenství v turnaji Karlovy Vary 2007. „Ale já s Širovem prohraju, já s ním vždycky prohrávám, ať dělám cokoliv,“ odpovídal mi tehdy velmistr Akopjan. Před deseti lety jsme si v Karlových Varech připomínali sto let od konání prvního mezinárodního šachového turnaje v českých zemích a Akopjanova predikce byla přesná. Byť byl s Širovem ratingově stejně silný, neměl na něj a turnaj vyhrál Sergej Movsesjan.

 

V historii šachu najdete řadu takových dvojic, kdy ze dvou obdobně silných soupeřů, kteří jsou na ratingové listině na podobném místě a na turnajích dosahují obdobných úspěchů, je ve vzájemných soubojích jeden o tolik lepší, že druhý je jeho praktickým a jistým dodavatelem bodů. Jedním ze slavných příkladů je dvojice mistrů světa Emanuel Lasker a Alexander Aljechin.

Starší německý šachista ruského soupeře porazil hned při jejich prvním střetu v roce 1914 v Petrohradu a od té doby se hrálo jen na Laskerova vítězství a remízy. Aljechin zkoušel kde co, a nic nefungovalo. Satisfakce se dočkal jen jednou, a to až po dvaceti letech od první vzájemné partie. Tehdy na turnaji v Curychu Laskera porazil a poslední tah byl náplastí na všechny předchozí porážky.

26.Dxg6!! a černý se okamžitě vzdal. Hrozí mu mat na g7 a když dámu sebere, dostane mat věží…

O nepříjemných soupeřích píše ve své nové knize Můj světový šach i nejlepší český šachista David Navara. Jeho démonem je americký velmistr Hikaru Nakamura, s nímž má skóre 0,5 : 5,5. „Když se vám s někým nedaří, může to při dalších partiích působit svazujícím dojmem. Na méně odolné povahy už od počátku, na jiné až ve chvíli, kdy se dostanou do horší pozice. V obou případech to ale obvykle vede ke slabší hře a k další porážce. Často se v této souvislosti mluví o „ochočených soupeřích“. Takovým hráčům nepomůže ani násilná hra na výhru. Soupeř obvykle vyvrátí jejich pochybnou koncepci a připíše si další bod,“ píše Navara v knize Můj světový šach.

Hikaru Nakamura zase dostává strašně na frak od Magnuse Carlsena, ve vážných partiích s ním vyhrál jenom jednou a prohrál již dvanáctkrát. Přitom David Navara má s mistrem světa Magnusem Carlsenem skóre vyrovnané.

Ochočení soupeři ale nejsou samozřejmě jen tématem vrcholového šachu, na amatérské úrovni mají své místo úplně stejně. Divizní šachista Bohemky Petr Matějka takto popsal svoji partii s překladatelem a oddílovým kolegou Karlem Kopičkou: „Jako první vyhrál Kopička v repríze naší loňské vzájemné partie. Takový ochočený soupeř, to je vždy velmi nepříjemná záležitost – tedy když jste ti ochočení. Zkusil jsem mírné vykolejení odevzdáním pěšce v zahájení; jediný výsledek byl, že soupeřův matový útok vypadal trochu jinak než vloni a za nějaké dvě a půl hodiny bylo po všem (mimochodem, vloni jsem také prohrál jako první). Jen doufám, že se Karel vzchopí a neudělá mi ostudu – vloni to byla jeho jediná výhra v soutěži a to opravdu nevypadá z hlediska poraženého dobře.“

 

Titul mistra světa Alexandr Aljechin (vlevo) vybojoval na Josém Raulu Capablankovi. Na snímku jsou na turnaji v Petrohradě (1914), kde se Aljechin poprvé utkal s jejich předchůdcem na šachovém trůnu Emanuelem Laskerem a stal se jeho ochočeným soupeřem. 

http://www.sachypozlovice.cz/2017/08/ochoceni-souperi/

3 komentáře u „Ochočení soupeři“

  1. Fischerovou Nemesis byl Jefim Geller. Je škoda, že Bobby v prvním kole kandidátského turnaje nepadl spíš na něj než na chudáka Marka Tajmanova. Pro Tala i v jeho nejlepším období bylo problémem hrát s Korčným, naopak Korčnoj si nevěděl moc rady s Keresem.

    Odpovědět
  2. Upřímně řečeno, napsat o Alechinovi jako ochočeném soupeři Laskera chce notnou dávku fantazie a asi i nějakého povzbuzovače.

    Podle databáze Alechin s Laskerem hrál 8x (včetně exhibiční partie 28.3.1914, která skončila remízou), jejich první vážná partie skončila remízou (St. Peterburg, skupina, 1.5.1914), teprve pak vyhrál Lasker poprvé (10.5.1914 tj. jejich 2 nebo 3 partii), o týden později podruhé (17.5.1914) a pak spolu 10 let nehráli – a potkali se až v New Yorku 1924 (třetí Laskerova výhra s remízou) a znovu se střetli až ve zmiňovaném Curychu 1934 (bod pro Alechina) a zakončili to remízou v Nottinghamu – tj. +3=4-1 za 22 let…

    Odpovědět

Napsat komentář: Honza Červenka Zrušit odpověď na komentář