Celý život šachy hrát nechci. To bych asi zcvoknul,“ – rozhovor s Viktorem Lázničkou

Mám pro Vás jeden starší rozhovor s Viktorem Lázničkou, tedy časově možná starší, je z doby kdy měl Viktor ELO cca 2690, ale myšlenkově je tento rozhovor stále aktuální. každý máme svojí cestu, je jen na nás jak daleko dojdeme a co jsme ochotní obětovat našemu cíli. Ale šťastnými můžeme být, i když dojdeme jen do poloviny naší cesty, možná i když jen uděláme první krok. Protože šťastný člověk je ten, který se raduje z maličkostí a užívá si svého života, jestli k tomu malinko dopomůžou šachy, pak je to krásné….No nic, nechme tedy mluvit Viktora…

 

 

Celý život šachy hrát nechci. To bych asi zcvoknul,“ říká Láznička Rozhodoval se mezi fotbalem a šachy. Nakonec zvolil královskou hru a jen těžko v ní teď hledá své přemožitele. Poprvé v životě se dostal mezi nejlepší padesátku šachistů světa.

V žebříčku ho najdete na 45. místě a na kontě mu svítí bodobý rating 2690. Cíle má ale vyšší. „Chtěl bych se postupně zlepšovat, třeba na 2750, což je hranice světové desítky. Být mistrem světa by sice bylo pěkné, ale nevím, jestli to je reálné. Pokusit se o to ovšem můžu,“ říká s úsměvem teprve dvaadvacetiletý pardubický šachista

Viktor Láznička, který bude v následujících dnech reprezentovat Česko na šachové olympiádě.

Má šachista do určitého věku největší progres výkonnosti?

Je to hodně individuální. Šachisté byli dříve na vrcholu v padesáti letech. V dnešní době, díky počítačům, se člověk může stát velmistrem už v jedenácti letech. Vrcholu tak můžete dosáhnout v pětadvaceti nebo třiceti. Ale je to opravdu individuální.

Například Anand se stal mistrem světa až ve čtyřiceti. Jaká je vůbec šachová komunita? Lidé zvenčí o ní často hovoří s despektem.

Šachisté se podle mě příliš neodlišují. Prvek zvláštnosti je obecně v celé společnosti, tady je možná jenom o určité procento vyšší. Drtivá většina je úplně normálních, ale média se soustředí na ty nenormální.

Třeba na to, že David Navara nebo Ivanchuk mají nějaké problémy, například že se dívají pohledem do stropu.

Je vysoké IQ nutností pro to, aby někdo mohl hrát dobře šachy?

Vhodným předpokladem to je, ale nutností ne. Dobrým šachistou může být i hráč, co má průměrné IQ a má hru vydřenou.

Je vám dvaadvacet let a zaznamenal jste v posledním roce velký posun na šachovém žebříčku. Cítíte, že dozráváte po šachové stránce?

Je to postupný vývoj. Jak trénuju, tak se postupně zlepšuju. Ale asi je znát, že člověk postupně dospívá. Člověk získá zkušenosti, je starší, déle se v tomto prostředí pohybuje, vidí, jak se ostatní ve špičce chovají. Meziroční přírůstek máte přibližně šedesátibodový, co děláte jinak, že jste se najednou tak posunul? Přišlo to více méně samo. Trénoval jsem stejně jako loni nebo předloni, ale u šachisty je potřeba, aby získal zkušenosti. Takový vývoj, jaký jsem měl já, prodělala spousta šachistů, i třeba ti, co jsou ve špičce. Dlouho stáli na místě, sbírali zkušenosti, a pak z ničeho nic udělali obrovský skok a posunuli se do té špičky. Myslím si, že je to přirozená věc.

Co vy a škola?

Studuji v Praze na Vysoké škole ekonomické politologii. V tomto semestru bych, doufám, měl udělat bakalářské zkoušky. Žádný individuální plán nemám. Dá se to celkem stihnout.

Pokud byste se chtěl v žebříčku ještě dostat výš, musel byste se šachům věnovat profesionálně?

Většina hráčů v TOP 30 je profesionálů a věnují šachům většinu času. Mají kolem sebe lidi, kteří jim pomáhají analyzovat různé věci. Například David Navara je ale dlouhodobě na hranici třicítky a teprve teď dostudoval, takže se to dá zvládnout dohromady. Jenže David má obrovský talent.

Máte cíl být profesionálním hráčem a věnovat se šachům naplno?

Dal jsem si předsevzetí, že jestli budu mít ELO 2700, tak bych se tomu rád profesionálně věnoval. Nechci to zakřiknout, ale než dostuduju, tak bych ho mít měl. Pak bych se tomu rád věnoval, třeba do čtyřiceti let. Ale celý život šachy hrát nechci. Z toho bych asi zcvoknul.

Když jste byl mladší, tak jste se rozhodoval ještě mezi jiným sportem?

Rozhodoval jsem se mezi šachy a fotbalem, ale to už je dávno, někdy v jedenácti letech. Občas toho lituji, ale nikdo nemůže vědět, jaké by to bylo, kdybych se věnoval fotbalu naplno.

Stále chodíte hrát fotbal?

Určitě, chodíme hrát pravidelně dvakrát týdně do Dražkovic a od podzimu jednou týdně do haly.

Pomáhá vám sport při šachových turnajích?

Sportuji opravdu dost. Snažím se každý den aspoň hodinu a půl něco dělat. Na turnajích aspoň tu hodinu. Rád chodím plavat nebo běhat večer, ale když se partie protáhnou do deseti, tak to už nestíhám. Člověk ale po sportu líp spí a odpočine si před dalšími partiemi.

Více na https://www.e15.cz/magazin/cely-zivot-sachy-hrat-nechci-to-bych-asi-zcvoknul-rika-laznicka-844554

Napsat komentář