Začíná to být víc, než jen youtube kanál…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dlouho jsme váhali jestli má cenu založit nový youtube kanál, kanál který bude chtít uspět vě světě. Je to časová a finanční investice a uspět  ve světové konkurenci prostě jde jednou za 100 let. Člověk ale zavře oči a udělá první krok, jak říkal Michal Vrba, prostě vypluje a možná dopluje do jiného přístavu, o kterém ani nesnil a přesně o tom je tento článek. Jmenuje se Rathusa, je z JAR a napsala mi na Facebook ( Royal chess) zprávu do messengeru, bylo to o životě v této zemi, o tom jak je tato země krásná, ale jak je tam šílená kriminalita a aby ochránili děti a vyrvali je ze spárů ulice, tak je učí hrát šachy. Je jedno že mají málo šachovnic, knih a trenérů, prostě chtějí změnit pár lidských osudů, tak aby je nepohltila ulice. Mám od ní i video a bude se líbit….a ten příběh nekončí, spíš začíná, pojďte se podívat na další příběhy, které mě za poslední týden opravdu dostaly a už teď vím, že jít do tohoto projektu je z tohoto pohledu, kdy si krásně pokecáte s lidmi z celého světa, pochopíte je a oni Vás obohatí svým příběhem, je už dnes velké vítězství a jsem za to strašně rád.

Toto je pozdrav z Afriky, možná ty děti a i neví kde je naše malá krásná zem, ale šachy je baví, to jde vidět… 

 

 

Další příběh, jmenuje se Lisner Villar Núnéz, pracuje na Kubě jako číšník, dře denně 14 hodin pro pár dolarů, má rád šachy ale nemá na ně čas, protože musí dřít denně aby se uživil. Jeho příběh není až sem zajímavý, ale jak mi napsal, že je tam šílená policie, vše kontroluje, špehuje a dokonce se bojí že čte i facebook, ale i tak napsal na ně s vědomím že to může někdo takový číst hodně sprostých slov, prostě řekl mi, je mi to jedno, chci jenom normálně žít. Pak si říkáte, jaké máme štěstí, že žijeme v naší zemi, která není ideální, máme své trápení, o politice radši nemluvím, ale i tak mě běhal mráz po zádech, když jsme si spolu psali.

 

Ed Borman, žije v Indianě mě vysvětloval že nejlepší zahájení které hraje je e4 e5 Dh5, prostě že v tom poráží silné hráče a že to zahájení s ním žije celý život. Nechci mu brát jeho sny, ale aby on nebral ty moje tak jsem vzájemnou partii s nějakou omluvou odmítl, co kdyby mě v tom porazil? 🙂 

 

Psal jsem i s člověkem, který žije v Bagdádu, 8 dětí a říkal, že nemá chuť na šachy, protože je to šílené, jak se tam lidi zabíjí. No prostě opět příběh, který je silný.

 

Nechci a nebudu tady dnes psát o všem, o všech, ale je to krásný když si píšete s lidmi, které jste živě nikdy neviděli, kteří žjí v místech, které asi nikdy nenavštívím a spojují nás šachy.Už teď je to hodně silný zážitek a to teprve začínáme. Za první týden na anglickém facebooku máme 2100 přátel, je to krásné jak šachy umí lidi spojovat!

 

Člověk se nemá bát udělat první krok, může s ejen bát toho, že ten krok nikdy neudělá, já jsem dnes šťastný tím, co mi nový kanál dává za příběhy každý den. 

 

Petr Koutný

https://www.facebook.com/petr.koutny.7146

 

 

Napsat komentář