Šachový velmistr Hort: Učte se spíš z prohraných partií

 

Nerad dává rozhovory, hlavně proto, že ho nebaví se bavit o šachách s lidmi, kteří jim nerozumí. Pro Deník Rovnost udělal výjimku. „Pořád máte v novinách šachovou lištu? To je dobře,“ říká vitální sedmdesátník, ze kterého jde silná energie, a který ochotně rozebírá politiku i život. Jen od šachové strategie se zase rychle vzdaluje, není s kým ji probrat na úrovni.V osmdesátých letech jste emigroval do Německa, v České republice jste ale často, považujete se spíš za Němce nebo Čecha?

Já jsem kosmopolitní. Moje manželka je Němka. Jsem doma tady i v Německu.

 

 

V Blansku slavíte narozeniny, jak jinak v šachovém stylu…

Ano, s mými kolegy, kteří ke mně byli slušní i v době temna. Třeba je tady Ján Plachetka, se kterým jsem v Lucerně získal stříbrnou medaili, další dva velmistři, moje žena, přátelé. Pro mě jsou šachy velice užitečné. Znám lidi, pro které jsou ve vyšším věku taková eutanazie, zapomenete úplně na všechno. Je krásné, když člověk ještě může být tvořivý, naplní vás to takovým zvláštním uspokojením, mám to štěstí, že to tak mám. Můžu doporučit šachy i proti Alzheimeru, to je i doloženo výzkumy.

Zajímá mě, jestli si při hře v šachy taky můžete odpočinout. Při běhu to třeba jde, záleží na tom, jaké zvolíte tempo, u šachů nevím, jestli můžete hrát nějak volněji.

Šachy jsou náročná věc, když to beru vážně. Hlavní problém je ten, že si člověk musí uvědomit, že měl určitou úroveň a sportovec musí umět odcházet. Mně stačí i to uspokojení ze hry, i když mám pořád radost z výhry.

Je to tedy podobné jako v jiných sportech?

Šachy jsou duševní sport, já jsem neřekl, že šachy považuji za sport. Přijal jsem to, ale pro mě to vždycky byla duševní hra, se kterou není srovnání. Vždycky je mně k smíchu, když je někdo srovnává třeba s bridžem. Když hodíte kostky nebo rozdáte karty, je to vždycky o štěstí. Šachy nejsou o štěstí, to je úplně jinak definované, není to nic automatického, a pokud budou proti sobě sedět dva lidské elementy, nikdy nebude. Šachy nejsou automatická hra, to už tvrdil Emanuel Lasker, německý mistr světa, který si dopisoval s Einsteinem. Šachy bych doporučil i politikům, aby se naučili myslet pár tahů dopředu. Taky se při nich nedá švindlovat. Je to mozek na mozek a není tady nic lepšího. A nádherné je, že je to bez zásahu rozhodčího, nic se neboduje.

Můžete srovnat úroveň českého a německého šachu?

K českému šachu bych se nerad vyjadřoval, i když to samozřejmě sleduji, pořád hraji za Německo. Po mé emigraci tady zlikvidovali veškerou moji literaturu, oni mě vymazali podobně jako Martinu Navrátilovou. Já jsem se mstil na tom systému svým způsobem, měl jsem takový sarkastický humor a nikdy jsem si nebral servítky. Já jsem odevzdal státu třeba sedmdesát tisíc marek jenom proto, že jsem dostal výjezdní doložku. Třeba ten kdo tohle vymyslel, musel být opravdu korunovaný vůl. Napadá mě vtip, který jsme si tenkrát vyprávěli. Byli jsme na tom stejně jako Švédi. Oni měli korunu, my taky, oni měli Gustava, my taky, ten jejich byl korunovaný a ten náš taky. A to podle mě docela vystihuje tu dobu. Jsem rád, že je to za námi.

Cítíte hořkost, když si na tu dobu, která vás poslala do emigrace, vzpomenete?

Necítím. Jsem rád, že se to změnilo. I když teď máme nové problémy. Já jsem nikdy nevěřil na komunismus ani na komunismus s lidskou tváří. Ten systém podle mě nikdy fungovat nemůže. Podívejte se na Kubu. Akorát mám za to, že jsme na ty komunisty hrozně hodní. Oni se měli naprosto zříct té základní ideje, že dělnická třída zničí všechny ostatní třídy, jak to mají ve stanovách. Vždyť je to strašné, co tady napáchali. Oni by se měli omlouvat před každým vystoupením v parlamentu. K tomu jsem dospěl, i když jsem sám byl komunista. Hořkost necítím k nikomu, přeju lidem to nejlepší. Já i ty komunisty beru, ale jenom v opozici.

Když se vrátím k tomu srovnání, u nás měl tedy komunismus destruktivní vliv i na vývoj šachové hry?

To postihlo i další generace. Já jsem byl dva roky ve světové šachové špičce mezi prvními deseti podle ratingu. Já jsem vyhrál šest a půl krát mistrovství republiky. O tom posledním měl rozhodovat poslední zápas a k tomu už jsem se díky emigraci nikdy nedostal, takže mě počítají, že jsem byl šestkrát mistr republiky, já říkám šest a půl krát. Ale nemyslím si, že jde nejlepší šachisty nějak vychovávat, my jsme byli taková zlatá generace. To máte i ve fotbale, já mám takový pocit, že se vždycky musí narodit nějaká silná generace, že se nedá vypěstovat. Myslím, že se nedá vypěstovat Messi nebo Černá perla Eusebio, který nedávno zemřel. My jsme tu jednu generaci měli.

A v současnosti jsou na tom v Německu lépe?

Já mám za to, že to je podobná úroveň, možná jsou na tom lépe díky té systematické práci s mládeží. Tam patří šachy do škol, o čemž se u nás taky mluví. Zjistilo se, že šachy by ve školách měly být. Děti, které hrají šachy, se dokážou koncentrovat, mají k sobě respekt, nervou se, nekouří, jsou zdrženlivější k drogám. V Americe se dělaly pokusy, šachy drží děti dál od ulice.

Pořád hrajete pražský přebor za ŠK Porg?

Já jsem spíš vzdáleným členem, to byla taková legrace. Co nehraju rád, to jsou třeba turnaje seniorů, v těch šedesáti jsem měl dobré šance být seniorským mistrem světa, ale já radši hraju s mladými. Tady to je výjimka, tady jsme s přáteli, hrajeme ty partie pro tu krásu, harmonii a pocit krásy.

Jaké šachové úspěchy z poslední doby vás těší?

Já hraji švýcarskou extraligu, v šachu můžete hrát za víc družstev, jinak byste se asi neuživil. Třeba Navarra hraje myslím v šesti soutěžích. Já hraji extraligu za Luzern a byl jsem tady i dvakrát přeborníkem. A už jsem v té švýcarské lize nejstarší. A já jsem taky býval na těch turnajích benjamínkem. Ale beru to s humorem, musí se umět i prohrávat. Pro šachisty mám radu: Učte se spíš z prohraných partií a neukazujte se tolik s těmi vyhranými.

Zúčastnil jste se i Vlaku šachu…

To mám rád, takové akce slouží šachové lobby. Vidíte tam to nadšení výkonných šachových amatérů. Já mám za to, že šachy patří do toho denního života. Mě třeba mrzí úpadek šachových rubrik. Apeloval bych i vůči vám. Já vím, že je to pro redaktory jednodušší, ale pro mě je velice negativní třeba sudoku. To umí každý blbec, ale aby ta šachová rubrika seděla, aby se nad ní mohli lidi zamyslet, to už musí mít pro to redaktor lásku, nesmí si to dělat jednodušší.

V Deníku Rovnost máme na šachovou rubriku specialistu.

Máte v Rovnosti šachovou rubriku? To je dobře, to dávám interview správně. Byla tady vždycky a je to krásné.

Co si myslíte o trendu zrychlování a zjednodušování, který je ve všech odvětvích. I bleskové šachy se hrají častěji.

Trend je samozřejmě zrychlovat, ale vždycky záleží na tom, jakého máme prezidenta. Ten současný by byl nejradši, aby se dostali šachy na olympiádu. Šachoví funkcionáři spoléhají na to, že by měli větší podporu. Ale pak by se to muselo zrychlit, protože forma je klasická.

A váš názor?

Já bych šachy hrozně nerad viděl na olympiádě, ať už na zimní nebo na letní. Vždyť ony tam budou takový malinký pejsánek. Víte, jak je velká naše šachová obec? A my jsme velice samostatní a šachové turnaje sledují lidé na celém světě, navíc máme svoje olympiády. Jinak já jsem vždycky preferoval klasické šachy, v nich jsem byl dobrý.

Nerad dáváte rozhovory a nepoužíváte e-mail, proč?

To všechno souhlasí, přesto jsem vám rozhovor dal. Já totiž mám rád, když ti lidé o šachu něco ví. Z podobného důvodu se stal podivín i z Fischera, který taky neměl rád tu rychlou žurnalistiku. Já umím psát a chci, aby to mělo nějakou ideu, aby se nadhodilo nějaké téma, ať to není nějaký laciný rozhovor. A místo honoráře můžete zmínit, že jsme na takovém krásném místě, díky panu Chládkovi, který umožnil tohle setkání.


Zdroj: http://brnensky.denik.cz/ostatni_region/sachovy-velmistr-hort-ucte-se-spis-z-prohranych-partii-20140111.html

1 komentář u „Šachový velmistr Hort: Učte se spíš z prohraných partií“

Napsat komentář