
Po dlouhé době jsem se rozhodl oživit svůj šachový blog a uvidím, jakou odezvu to bude mít, jestli se o něj budu trochu starat, nebo jestli ho zase nechám spát. Za posledního dva a půl roku, co jsem se neozval, se u mě šachově nestalo nic moc významného. Snad kromě toho, že jsem se teda konečně stal tím velmistrem, že jsme s Borem udělali tři tituly v řadě a že mi chyběl pouhý bodík do polomagické hranice 2550. Na šachy jsem bohužel neměl moc času. Má výkonnost tak pro mě byla a je jedna velká neznámá. Na Mitropě vždycky naprostej propadák, že mě v extralize pak ani nechcou nechat nosit hráčům kafe k partiím. Nebo letím do Lotyšska a úplně stejnej kartáč dostanu v rapidu. Pak ale zase zajedu do Rakouska a rozmlátím tam všechno od 2300 do 2600 a splním devítikolovou normu po sedmým kole. Takže i když už by mi všichni přáli max to lepší uvadající IMko 2450, který v životě nepošlou ani do céčkový repre, pořád se jakž takž držím nad všema, co jsou mladší, ambicioznější, perspektivnější, talentovanější, chytřejší a pracovitější než jsem já. Sem tam si totiž zajedu na menší placenou dovču jako třeba teď do Olomouce, rozhodnu se to tam prochlastat, odevzdat mladejm pár bodíků, ale nakonec to vyhraju s náskokem celýho bodu. No a protože byly i docela hezké partie, svůj průchod turnajem jsem se rozhodl zdokumentovat právě do tohoto blogu:
Číst dál