Jednou bych chtěl být takový táta jací byli tátové, kteří vzali své syny na víkend do Vlčnova. Jednou bych chtěl být takový děda, který tak neuvěřitelně podporuje svého vnuka v jeho lásce k šachům. Jednou bych chtěl mít takové znalosti ze šachové historii jako měli kluci z Prušánek a jednou bych chtěl v simultánce porazit velmistra jak se to tentokrát podařilo Jarouškovi a Hasíkovi. Jednou bych chtěl umět dělat takové klobásy a guláš jako Pepa Kůžela a třeba bych chtěl mít i takovou odvahu, že bych nechal ženu radši spát u kamarádky, protože šachy za to tentokrát stály. Někteří přijeli pozdě na oslavy, někteří přijeli pozdě do divadla a někteří jeli autem 5 hodin, aby prožili to co my jsme měli šanci prožít tento víkend ve Vlčnově…. Jsem si jistý – stálo to za to!