Pěšcové koncovky – dokončení a kontrola domácího úkolu – trénink GM Marek Vokáč

Schoval jsem si sem správné řešení obou cvičení z předcházející lekce na téma opozice králů. Nechci příliš trápit samouky, a některá místa řešení je užitečné zdůraznit.

Cvičení opozice 1: Matové vedení bez pomoci věže na f1 je krystalickou ukázkou práce s opozicí. Bílý zahajuje vstupem do opozice tahem 1.Kh2! Černý má na výběr tři pokračování. Pokud zůstane králem na sloupci h, bude se rovněž bílý král pohybovat vpřed po sloupci h a udržovat opozici tak dlouho, dokud černý král nebude přinucen okolnostmi vstoupit na sloupec g. Pak bude následovat obdobný manévr, jako bude popsán zde. 1…Kg8 Relativně nejlepší odpověď, po 1…Kg7 přijde opozice tahem 2.Kg3! a řešení se zkrátí o 1 tah. 2.Kg2! Vstup do opozice. Pokud se nyní bude pohybovat černý král po sloupci g, bude se pro změnu bílý král rovněž přibližovat po sloupci g a udržovat opozici tak dlouho, dokud nebude černý král nucen přejít znovu na sloupec h. 2…Kh8 3.Kf3! Klíčový obchvat krále po sloupci f ve chvíli, kdy černý král nemůže vstoupit na sloupec f. 3…Kg7 Pokud zůstane černý král na sloupci h, bude se k němu bílý král přibližovat po sloupci f. 4.Kg3 Opozice! 4…Kh7 5.Kf4 Obchvat! 5…Kg6 6.Kg4 Opozice 6…Kh6 7.Kf5 Obchvat 7…Kg7 Kdyby setrvával černý král trvale na sloupci h, jednou by dospěl do situace, kterou zde ukazuje alternativa 7…Kh5 8.Vh1# mat. 8.Kg5 Opozice. 8…Kh7 9.Kf6 Obchvat. 9…Kh8 Po 9…Kg8 přichází opozice 10.Kg6 a 10…Kh8 11.Vf8# mat. 10.Kf7 Pokračuje obchvat, černý král už nemůže kličkovat. 10…Kh7 11.Vh1# mat

Cvičení opozice 2 Typický boj králů v situaci, kdy jsou pěšci znehybněni. Je užitečné vypěstovat návyk prohlédnout si řádně postavení na šachovnici dříve, než se pustíme do provádění tahů = princip „Nejdříve oči, potom ruce“. Postavení totiž vykazuje určitou zvláštnost – průchod šachovnicí do tábora protivníka je totiž neobvykle úzký. Bílý král musí projít přes pole e4, černý král přes pole e5, jiná pole na 4., respektive 5. řadě králové nemohou použít díky zdi, kterou vytvářejí pěšci. Vstup jednoho z králů na zmíněná pole sloupce e vytváří kritickou situaci! Pokud v této chvíli obránce nezabrání dalšímu postupu útočícího krále vpřed, otevře se před útočícím králem široký nechráněný prostor v týlu protivníka a obrana se zhroutí. Pokud si posluchači tuto skutečnost uvědomí hned na počátku řešení, získají celkem zřejmou jistotu o způsobu obrany. Pokud začíná bílý, může boj probíhat takto: 1.Ke3 Kf6!= To je klíčový obranný manévr, rovnocenný je ovšem i tah 1…Kd6!=. Smyslem je udržet volné pole e6 a zůstat králem v jeho dosahu. Pokud by černý naivně vyrazil vstříc soupeřovu králi 1…Ke6??, pak po 2.Ke4! získá bílý opozici a černý král mu musí uvolnit nějakou cestu do svého týlu: 2…Kf6 3.Kd5 nebo 2…Kd6 3.Kf5, v obou případech bílý král pronikne k černým pěšcům a získá rozhodující převahu. Pro začínajícího šachistu by ovšem ještě mohl být problém převahu uplatnit, to si budeme ukazovat až dnes. Ještě zmíním tah 2…Ke7, po kterém sice vyhrávají tahy krále na d5 i f5, ale metodicky nejpřesnější je protažení opozice tahem 3.Ke5! s tím, že až pak bude následovat útok na černé pěšce podle toho, kam se pohne černý král, tedy 3…Kd7 4.Kd5 nebo 3…Kf7 4.Kf5 a černý král vůbec nedostane ani šanci na protiútok. Správné manévrování černého krále v okolí pole e6 umožňuje po přímočarém 2.Ke4 tahem 2…Ke6= získat opozici pro černého a bílý král musí ustupovat. A musí ustupovat podle stejného principu, jaký používal černý! Musí ponechat v této chvíli volné pole e3, aby ještě dokázal udržet opozici s polem e5. Správné je tedy 3.Kd3!= nebo 3.Kf3!, naopak 3.Ke3?? Ke5-+ vede k výhře černého. Teprve po 3…Ke5 přijde 4.Ke3!= a kyvadlo manévrů v opozici se opět otočí proti černému. Ten ovšem zopakuje naznačený manévr a tancem králů kolem polí e3 a e6 partie skočí remízou. Pokud snad některá partie bude ve 2. tahu probíhat třeba takto: 2.Kf3 Ke7!= a oba hráči se během několika manévrů budou králem vyhýbat polím e4 nebo e5, pak by si měl trenér ověřit, zda je příčinou těchto manévrů logicky podložená úvaha. Oba hráči totiž prokázali na začátečníka mimořádný talent pro pochopení problému opozice.

10.2 Král a pěšec proti králi

Podívali jsme se zatím na boj krále proti pěšci a vzájemný souboj králů o opozici. Nejběžnějším případem jednoduchých pěšcovek je ale souboj všech přítomných figur. Je zde několik nesmírně důležitých pravidel, které je nezbytné vrýt do paměti. Základem jsou situace, kdy král obrany stojí v cestě pěšce k poli proměny, tedy když stojí před pěšcem. To je z hlediska obrany nejnadějnější postavení, ve kterém je možno udržet remízu. Podíváme se nyní na dva klíčové diagramy.

Diagram 1 – matka pěšcovek

Diagram 2 – za ručičku

 

Na diagramu 1 vidíme pozici, která je matkou všech pěšcových koncovek. Bez znalosti správného postupu v této pozici nemá prakticky smysl vůbec pěšcové koncovky hrát. Černý král zaujímá ideální obrannou pozici. Otázkou je, co má nyní černý král zahrát. Může jít na pole e8, d8 nebo c8. Pokud je na tahu bílý, uhne králem na c5, nebo e5 (jinak by o svého pěšce pochopitelně přišel), a problém černého se nijak neusnadnil, protože uvolněné pole e6 (nebo c6) král stejně nemůže použít. Po 1.Kc5 Ke6? 2.Kc6 by černý ztratil svou ideální obrannou pozici a pěšce by již nezastavil, např. 2…Kf7 3.d7 Ke7 Kc7 a dalším tahem bílý proměňuje pěšce v dámu. Podívejme se tedy blíže na možnosti černého krále. Pokud v pozici diagramu 1 zahraje 1…Ke8?, pak může bílý postoupit králem vpřed a vzít pod kontrolu pole d7. Podle návyku opozice tedy provedeme tah 2.Ke6, ale stejný účinek by měl i tah 2.Kc6. Černý nemá velký výběr, musí králem znovu pod pěšce 2…Kd8. Nyní bílý jednoduše využije motiv nevýhody tahu a postoupí vpřed i svým pěšcem 3.d7. Černý má nyní jediný možný tah 3…Kc7, a po dalším 4.Ke7 bílý král kontroluje pole proměny a nic mu nezabrání proměnit v následujícím tahu na d8 pěšce v dámu. Pokud by černý v pozici diagramu jedna zahájil boj tahem 1…Kc8?, byl by průběh boje obdobný a bílý by znovu naznačenou metodou zvítězil.

Zbývá třetí, a jediná správná obrana. Černý zahájí tahem 1…Kd8! Nyní má bílý král několik možností, pokud chce ovšem v boji pokročit, měl by vzít pod kontrolu pole d7, jinak se tam černý král v příštím tahu prostě vrátí. Na tah 2.Ke6 bude černý reagovat v duchu poučky opozice tahem 2…Ke8, druhý případ 2.Kc6 Kc8! vytvoří shodnou situaci na opačné straně pěšce d6. Dobře si tyto situace prohlédněte. Černý drží opozici, a tah bílého krále nemůže nijak pozici bílého zesílit, černý by se vždy vrátil na pole d7. Zbývá postup pěšce vpřed, tedy tah 3.d7+. Na rozdíl od předcházejících variant je tentokrát tah pěšce spojen s šachem černému králi. Černý má jedinou obranu 3…Kd8. V této pozici má ale i bílý jediný tah, pokud tedy nechce dovolit černému v následujícím tahu pěšce d7 sebrat. Musí zahrát 4.Kd6, a na šachovnici se objeví pat, protože černý král nemůže provést žádný tah podle pravidel.

Dobře si uvedené varianty prohlédněte a porovnejte. Pokuste se sami vlastními slovy popsat, čím se obě varianty liší. Poučku, která platí pro situace podobné postavení na diagramu 1, je možno formulovat různým způsobem, všechny však vyjadřují totéž. Můžete například říci, že pokud pěšec za podpory krále vstupuje na 7. řadu, aniž by dával šach, pak pěšec projde do dámy. Používá se to, i když mi to pro začátečníka připadá trochu komplikované. Více se mi líbí stručné heslo obrany: „Nejdříve do opozice s pěšcem, potom do opozice s králem“, to se nejlépe hodí k zapamatování, jen se obávám, aby toto heslo nevneslo chaos do zásad opozice králů. Takže nabízím vlastní znění poučky:

V situacích, kde král obrany musí odstoupit od pěšce, kterého blokuje v postupu vpřed, ustupuje vždy přímo pod tohoto pěšce po sloupci, na kterém pěšec stojí. Tím si zachová možnost vstoupit do opozice s útočícím králem, ať již tento král bude útočit z libovolného sloupce sousedícího s pěšcem.

V podstatě je jedno, jak si tuto poučku uchováte v paměti. Důležité je, abyste si průběh boje v diagramu 1 řádně promysleli a pochopili souvislosti, které ovlivňují průběh boje. Pokud pochopíte, už nikdy neuděláte králem chybný obranný tah. Výklad byl podán celkem široce právě ve snaze toto pochopení usnadnit.

Diagram 2 ukazuje druhou klíčovou situaci pěšcových koncovek. Víceméně jsme pouze prohodili postavení útočícího krále a pěšce. Tato malá změna však má ohromný dopad na výsledek boje. Pokud je na tahu černý, pak zcela v souladu se zásadami opozice musí opozici opustit, a to je rozhodující ústupek, který vede k prohře. Zde to bude velmi jednoduché, po 1…Ke8 přijde 2.Kc7!, po 1…Kc8 přijde 2.Ke7! V obou případech poté již útočící král kontroluje pole proměny pěšce d5, a současně kontroluje i všechna pole, přes která bílý pěšec musí na cestě k poli proměny projít. Tuto větu si zkuste uložit do paměti, i když vám zvláště význam její druhé části bude srozumitelnější až po průzkumu diagramu 4. Co se však stane, když je na tahu bílý? Bílý nemá jinou možnost, než svým krále opozici opustit. Couvat zpět nebude, zůstane na 6. řadě, zvolíme například tah 1.Ke6. Obránce ví, že to je pro něho příznivé, a pokračuje 1…Ke8, zcela podle zásad opozice opozici králů drží. Bílý si nyní nijak nepomůže, pokud bude svým králem dále manévrovat po 6. řadě, černý bude držet opozici a bílý se dál nedostane. A pokud se vzdálí příliš daleko od sloupce svého pěšce, tak po třeba 2.Kf6? přijde již 2…Kd7! a černý zaujme svou ideální obrannou pozici pod útočícím pěšcem. Dobrá, bílý tedy zkusí postoupit vpřed svým pěšcem 2.d6!. Černý nemá lepší tah než 2…Kd8, následuje 3.d7! Kc7 (jediný tah) 4.Ke7 a bílý si postaví novou dámu a zvítězí. Co se to stalo? Vždyť jsme drželi opozici králů, jak to, že černý prohrává?

Inu, on černý opozici držel jen chvíli. Tah 2.d6! ho postavil do nevýhody tahu, po něm musel opozici opustit, a není tedy divu, že prohrál. Postavení po 2.d6 jsme již viděli ve variantách diagramu 1, když černý ustoupil od pěšce d6 chybně. Ale stejně je to trochu divné. Budeme o tom přemýšlet. A začneme tím, že si dobře prohlédneme oba diagramy. Je mezi nimi jasný rozdíl. Na diagramu 1 tlačí bílý král svého pěšce před sebou, na diagramu 2 se bílý král pohybuje před svým pěšcem. Na diagramu 1 si postup vpřed víceméně musí pěšec probojovávat sám, na diagramu 2 mu vlastní král razí cestu. Na diagramu 2 bílý král do boje zapojuje veškerou svou sílu, na diagramu 1 bílý král pracuje jen jako ochránce svého pěšce, a jedinou útočnou metodou bílého je nevýhoda tahu. Sečteno podtrženo, není nic divného na tom, že na diagramu 2 je útočník úspěšnější než na diagramu 1. Však to znáte ze života. Jistě jste někdy byli s maminkou nakupovat v supermarketu, a pokoušeli jste se někdy proniknout davem kupujících. Určitě bylo snazší procházet jimi za maminkou, než se sami prodírat mezi jejich nohama. Dobře si zapamatujte následující poučku, která se uplatní ve všech koncovkách:

Velký dospělý král vede svého malého pěšce po šachovnici za ručičku a svou silou mu razí šachovnicí cestu vpřed.

Postavení na diagramu 2 má velmi zvláštní vlastnost – bílý v něm vyhraje bez ohledu na to, kdo je v pozici na tahu! Takové pozice nejsou vůbec obvyklé, přesto jich však v různých koncovkách nalezneme hodně. Jsou ale nápadné a často vyjadřují nějaký obecný princip či pravidlo. Víte co? Posuneme všechny figury na diagramu 2 o jednu řadu níže.

Diagram 3 – není řada jako řada

Diagram 4 – rezervní tempo

 

Takové postavení je na diagramu 3. Prověříme nyní, jaký výsledek bude mít postup známý z diagramu 2. Pokud je na tahu černý, ztrácí opět opozici, například 1…Ke7 2.Kc6 Kd8. V této konkrétní pozici pak vede k výhře jednoduchý postup 3.d5 Kc8 4.d6 Kd8 5.d7 známý z diagramu 2. Metodicky správné je však pokračování boje o opozici králů 3.Kd6! Ke8 4.Kc7. Tím si bílý král zajistil kontrolu pole proměny a po 4…Ke7 5.d5 pěšec hladce projde do dámy. Zajímavější je případ, kdy je na tahu bílý. Po 1.Ke5 Ke7 opět další manévrování králů rovnováhu opozice nezlomí, 2.d5 Kd7 3.d6 však tentokrát k výhře také nevede, černý má tah 3…Kd8!, který již známe z diagramu 1, a drží remízu! To je ovšem velký rozdíl! Vtip je samozřejmě v tom, že na diagramu 2 neměl černý dost prostoru k tomu, aby provedl podobný obranný tah 3…Kd9. Bránil mu v tom okraj šachovnice, černý král by se ocitl v autu, a to uměl jedině Jára Cimrman. Vlastnosti pěšce d5 z diagramu 2 a vlastnosti pěšce d4 z diagramu 3 se zjevně musí nějak lišit, a významnou roli v tom hraje blízkost okraje šachovnice, respektive vzdálenost pole od pole proměny. Našli jsme pravidlo? Ještě se raději podíváme na další diagram. Mohli bychom figury posunout o další řadu dolů (Kd4+Pd3/KKd6), nebo dokonce do pozice Kd3+Pd2/Kd5, zjistíme, že se stane to samé, jako v diagramu 3 – bílý na tahu nevyhraje. Pozornost si ale zasluhuje jiná situace.

Diagram 4 se od dvou předcházejících liší rozestupem bílého krále a pěšce. A pozorný žák si jistě všiml, že na tomto diagramu stojí pěšec v základním postavení, a může tedy provést 2 různé tahy. No jistě, v tom bude nějaká zrada! Kdepak, zrada v tom žádná nebude. Dvojkrok pěšce se v této pozici nijak neprojeví. Vtip tohoto diagramu je v rozestupu krále a pěšce! Pokud je na tahu bílý, snadno vyhraje právě díky tomuto rozestupu, který mu poskytuje rezervní tempo v tahu pěšcem! Rezervní tempo, to je další tajemný šachový výraz, který je užitečné pochopit. Už jste si asi všimli, že čas je v šachu velmi důležitý prvek. Zřetelné to bylo v minulé lekci, když jsme hovořili o čtverci volného pěšce. „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“ platí i za šachovnicí. A boj o opozici popisovaný v téže lekci jasně ukázal, jak je důležité, kdo je v šachu na tahu. Nevýhoda tahu a rezervní tempo spolu úzce souvisí. Pokud například stojíte svým králem v opozici, pak je nevýhoda tahu rozhodující prvek. Tah vaším králem by vás poškodil, pokud však někde na šachovnici máte pěšce, který může provést tah, pak máte v tahu tohoto pěšce k dispozici rezervní tempo. Provedením tohoto tahu přesouváte povinnost tahu na soupeře, vlastně mu nevýhodu tahu předáváte. To samozřejmě platí v těch případech, kdy tah pěšcem nějak výrazně nemění situaci na šachovnici, nedává soupeři nějaké nové možnosti. A nic takového se v pozici diagramu 4 neděje, rezervní tah 1.d3! předává tah soupeři, a ten musí opozici opustit, což v předcházejících diagramech vyjma diagramu 1 vždy vedlo k rychlé prohře obránce. Je tomu tak i tentokrát, pokračování 1…Ke6 2.Kc5 Kd7 3.Kd5 Ke7 4.Kc6 Kd8 5.Kd6 Ke8 přibližuje bílého k výhře. Jediné úskalí by nyní mohlo přinést pokračování 6.Kc7 Ke7 7.d4 Ke6, protože bílý pěšec zůstal za svým králem trochu daleko a má problém se k němu přiblížit. (Vzpomeňte si na poznámku u diagramu 2, král nekontroluje všechna pole, přes která pěšec musí projít!). Není to zatím žádná tragedie, bílý král se pro něho může vrátit 8.Kc6 Ke7 9.d5 Ke8 a tahem 10.Kd6 si znovu vybojuje vítěznou opozici. Jednodušší však je, když si uvědomí rostoucí vzdálenost mezi pěšcem a králem dříve. A uvědomí si také, že se tím také zvětšil počet rezervních temp, kterých zase není potřeba nekonečně mnoho. Pak zahraje ihned 6.d4 Kd8 7.d5 a po 7…Ke8 8.Kc7 vyhraje o několik tahů dříve, než v případě uvedené vedlejší varianty. Tím jsme si ukázali vše potřebné pro formulaci hledaného pravidlo, to si ale povíme až po přestávce.

Cvičení:

1. Posluchači hrají proti sobě nebo v simultánce s trenérem různé pozice odvozené z diagramů 1-4.

Přestávka

Vyprávění 8

V dobách mého mládí býval v Praze hlavní soutěží šachového roku přebor klubových dorosteneckých družstev. V Ženských domovech na Smíchově se tenkrát každý týden scházela téměř kompletní pražská mládež do 18ti let, nějakých 200 lidí. Tenkrát se ještě nejezdilo za turnaje po celé republice, zkušenosti se získávaly ve střetnutích se staršími šachisty, něco takového jako trenér mládeže se tenkrát teprve rodilo. Hrál jsem ji mnoho let, a leccos jsem se naučil. Pak jsem jednou věkový limit této soutěže překročil, a začal jsem se v Praze věnovat práci v trenérské komisi, na tento turnaj jsem se ovšem rád vracel. Na závěr přeboru se vždy hrával bleskový turnaj družstev. Jednou jsem přišel už po začátku tohoto bleskového turnaje a byl jsem zlákán do funkcionářského družstva, kde zůstalo neobsazeno několik šachovnic. Usedl jsem tedy na poslední šachovnici a provedl jsem si v turnaji nenápadný trenérský test.

Všechny své partie jsem dovedl do pěšcových koncovek a dovedl jsem své mladé soupeře do pozice, kterou jsem ukázal na diagramu 1. A zkoušel jsem, jestli mí soupeři dovedou postupu pěšce zabránit. A ne jednou, chodil jsem pár tahů králem kolem pěšce na 6. řadě, abych zjistil, jestli soupeř odpoví vždy správně. Pokud ne, dovedl jsem pěšce dále a ukázal mu v partii, že postavím dámu. A v několika partiích jsem to ještě umocnil, že jsem mu pak nechal pěšce nebo dámu sebrat, a zkusil jsem prosadit jiného svého pěšce podobným způsobem. Můj trenérský test dopadl katastrofálně, vyhrál jsem všechny partie a potvrdil jsem si, že ani jeden z mých soupeřů neví nic ani o tak jednoduché koncovce. Dobrá, moji soupeři nebyli žádné týmové hvězdy, byli spíše žákovského věku, trenéra asi nikdy nepotkali, a nečetli ani těch pár šachových knížek, které tehdy byly v češtině na trhu dostupné. Ale bylo jasné, že v jejich šachovém vzdělávání je něco špatně. Tuto příhodu jsem pak mnohokrát opakoval na různých školeních trenérů jako důkaz velmi špatné výchovné trenérské práce v kroužcích začínající mládeže. Mám trochu obavu opakovat takový test dnes. Zkusil jsem podobný trochu náročnější test před pár lety na naše tehdy nejlepší hráče v různých věkových kategoriích mládeže a výsledek mě vůbec nepotěšil.

Můžete namítnout, že většina z vás se netouží stát šachovým velmistrem, že vás baví jen tak hrát partie, a nechcete ztrácet čas nějakým čtením šachových knih. To je samozřejmě pravda, ale nemohu souhlasit s tím, že by se šachista neměl snažit zlepšovat. Člověku je dána do vínku zvědavost a jeho mozek by měl mít vrozenou touhu zdokonalovat se a zlepšovat v každé činnosti, kterou vykonává. Měl by se snažit co nejvíce poznat, co nejvíce naučit. Šachy jsou velmi užitečným prvkem vzdělávání, protože učí řešit problém. K tomu potřebuje každý znát určitý počet základních informací, potřebuje znát způsob, jak tyto informace zpracovat, potřebuje talent a fantazii, aby tyto znalosti dokázal použít na nový neznámý problém, potřebuje se naučit svůj mozek účinně používat a potřebuje se naučit v kritických situacích zvládat své emoce. To vše vás mohou šachy naučit. Někdy později ve svém životě určitě tyto schopnosti budete potřebovat v každé činnosti, které se budete profesně věnovat. A také zjistíte, že výsledky vaší činnosti budou tím lepší, čím více základních informací budete znát, čím více způsobů jejich zpracování budete ovládat, čím bohatší budete mít nápady, čím lépe budete umět využívat svůj mozek a ovládat své emoce.

10.3. Kritická pole pěšce

Poznatky popisované na předcházejících diagramech byly postupně shrnuty do pojmu kritická pole pěšce. Kritické pole je vlastností polohy pěšce, mění se podle toho, jak se pěšec po šachovnici pohybuje. Kritické pole pěšce je takové pole, které musí obsadit král podporující pěšce, aby pěšci zaručil vítězný postup do pole proměny. Podíváme se na dva následující diagramy. Ukazují 6 různých poloh bílých pěšců a barvami jsou označena kritická pole těchto pěšců.

Diagram 5 – kritická pole 1

Diagram 6 – kritická pole 2

 

Diagram 5 se zabývá pěšci na „vlastní“ polovině šachovnice, kteří jsou ještě dosti vzdáleni od pole proměny. Kritická pole pěšců na 2., 3., a 4. řadě jsou 3 pole vzdálená přes 1 řadu před pěšcem a vymezená sloupcem pěšce a oběma sloupci v jeho těsném sousedství. To se dá zapamatovat snadno. Diagram 6 ukazuje situaci pěšců, kteří překročili Rubikon, tedy polovinu šachovnice, a jsou již poměrně blízko pole proměny. Z barevného označení kritických polí je zřetelné, že po překročení poloviny šachovnice dochází v určení kritických polí k významné změně. Pěšci na 5. a 6. řadě mají svá kritická pole na řadě přímo před sebou, pěšec na 7. řadě přímo před polem proměny má svá kritická pole již pouze těsně vedle svého postavení. Porovnáním obou diagramů zjistíme velmi důležitou skutečnost – kritická pole pěšce na 4. a na 5. řadě jsou identická! Právě proto je 5. řada v tomto významu výjimečná, a i to vysvětluje beznadějnou situaci obrany v příkladu na diagramu 2. Výjimečná je také 7. řada, v tomto případě má pěšec pouze 2 kritická pole, rovněž identická s kritickými poli pěšce na 6. řadě. Zde je ovšem vysvětlení velmi prosté. V obou případech král na kritickém poli kontroluje přímo i pole proměny svého pěšce a to samozřejmě nedovoluje obraně žádné účinné akce.

Diagram 7 – bílý na tahu

Diagram 8 – krajní pěšec

 

Na diagramu 7 si ukážeme, k čemu je znalost kritických polí dobrá. Bílý je na tahu a rád by partii vyhrál. Z předcházejícího výkladu je jasné, že černý král je ve čtverci pěšce c3, a samostatný útěk pěšce k úspěchu nepovede. Bude potřebovat pomoc svého krále, a protože si pamatujeme, že by ho král měl po šachovnici táhnout za sebou, nikoliv tlačit před sebou, mělo by být jasné, že úvodní tah by měl být králem, který je zatím kdesi daleko za svým pěšcem. Tah 1.c4? by mu jen ztížil úkol dostat se před svého pěšce a bojovat o obsazení jeho kritických polí, které by navíc tah pěšcem od výchozí polohy bílého krále ještě více vzdálil. Musíme se ovšem rozhodnout, kam má bílý král zamířit. Bezmyšlenkový pohyb krále vpřed po sloupci d bude mít tento průběh: 1.Kd2 Ke7 2.Kd3 a pokud černý zareaguje stejně bezmyšlenkovitě 2…Kd6?, pak po 3.Kd4 bílý získá opozici a podle již ukázaných metod opravdu zvítězí. Pokud se však obránce včas zamyslí, objeví tah 2…Kd7! a ejhle, jak 3.Kd4 Kd6, tak 3.Kc4 Kc6 vede ke vzniku opozice, nad kterou vládne obránce, bílý král se dále vpřed nedostane, ani pohyb jeho pěšce nijak nepomůže, a partie skončí remízou. Však také nemůže být divu, vždyť tahem 2…Kd7 vstoupil černý král do vzdálené opozice, a tu již soupeři nevydá. Jestlipak se mezi vámi najde někdo, koho napadne vyzkoušet tah 2.Ke3!? To je přece tah, kterým vstupuje do vzdálené opozice bílý král, to musí být dobrý tah! Pokud ne, napadlo to mě, protože vám chci ukázat další dosti významnou situaci. Význam vzdálené opozice zde komplikuje bílý pěšec. Vyjasní se to po dalších tazích 2…Kd7 3.Kd3 Kc7! Nepřipomíná vám to něco? Co takhle heslo obrany „Nejdříve do opozice s pěšcem, potom do opozice s králem“? Ono je to dost podobné, i vzdálená opozice to umí využít. Vtip je v tom, že pěšec c3 „překáží“ vlastnímu králi v udržení vzdálené opozice na sloupci c. Ani tah 4.c4, ani 4.Kd4 Kd6!, ani 4.Kc4 Kc6! bílému k výhře nepomůže, ani celkem rafinovaný nápad Ke3 nestačí. Musíme na to jinak!

Jaká jsou kritická pole pěšce c3? Jsou to pole b5, c5 a d5, to už víme. K výhře by podle poučky mělo stačit, když bílý král obsadí jedno z těchto polí, je celkem jedno které. Dokážeme z této informace vytěžit nějaký nápad? Nebylo by rozumné zaútočit na pole, které je nejvzdálenější od bránícího krále? Obrana takového pole mu přece musí způsobit nejvíce problémů. Samozřejmě, to je ten správný nápad! Máme jasný cíl, už jen musíme nalézt způsob, jak ho dosáhnout. K poli b5 vede z pole d1 několik cest, mělo by být logické prověřit nejdříve trasu, která vede nejdále od černého krále. Pojďme 1.Kc2 Ke7 2.Kb3! Kd6 Teď není velký rozdíl mezi poli d6 a d7, sloupec d nehraje důležitou roli, ale řekněme, že se černý snaží bránit bez kudrlinek. 2…Kd7 by mohlo mít jediný smysl, svést nenápadným způsobem bílého k tahu 3.Kc4, aby pak černý triumfálně tahem 3…Kc6 znovu ovládl opozici. Jenže bílý se už na počátku řešení zamyslel a stanovil si jasný cíl, nemá zatím důvod něco měnit. K poli b5 zamíří důsledně tahem 3.Kb4!, tato cesta na pole b5 vede mimo dosah černého krále. V této chvíli je obránce ztracen. Vstupu bílého krále na b5 může zabránit pouze tahem 3…Kc6, pak však bílý tahem 4.Kc4 vstoupí do opozice a vyhraje již známými metodami. 3…Kc7 4.Kc5! je opozice v ještě horším vydání, po 4…Kd7 se ovšem bílý nesmí unáhlit tahem 5.c4??, musí pokračovat v boji o opozici obchvatem 5.Kb6! – však už jsme si to dnes ukazovali několikrát. Pouze pokud černý zkusí tah 3…Kd5, pak bílý směle pokročí pěšcem 4.c4+ Kd6 5.Kb6! a obsadí tím kritické pole pěšce na 4. řadě – vítězství je blízko. Na tento příklad si vzpomeňte vždy, když budete chtít v koncovce hrát zbrkle. Bez nápadu hrajete na náhodu, pokud se zamyslíte, má vaše hra jasný cíl a povede k úspěchu.

Diagram 8 končí kapitolu o kritických polích. Zabývá se otázkou krajního pěšce, o kterém jsme zatím vůbec nehovořili. Je to celkem pochopitelné, krajní pěšec se totiž vyznačuje celou řadou zvláštností. Je to způsobeno blízkostí okraje šachovnice na jeho boku. Ten výrazně omezuje prostor, ve kterém může probíhat boj o postup tohoto pěšce. Pro boj o opozici chybí jeden sloupec v sousedství krajního pěšce, pokud stojí bránící král na sloupci před pěšcem, nemá útočník žádnou šanci soupeřova krále vypudit a dovést pěšce k poli proměny. Vyhrát pěšcovku s krajním pěšcem je prakticky nemožné, pokud útočník nedokáže udržet bránícího krále ve značné vzdálenosti od krajního sloupce. Kritická pole to vyjadřují velmi stručně a nápadně. Kritická pole krajního pěšce jsou pouze 2, stále stejná bez ohledu na to, na kterém poli krajní pěšec stojí. Na diagramu 8 jsou vyznačena zeleně, pro bílého pěšce na sloupci h jsou to pole g7 a g8, v případě bílého pěšce na sloupci a by to byla pole b7 a b8. Pokud tato pole kontroluje král obrany, pěšce se dovést k poli proměny nepodaří! Pokud tato pole včas obsadí král útočníka, pak má krajní pěšec šanci na vítězný pochod, pokud unikne útoku soupeřova krále „po cestě“.

Výklad kritických polí byl podán z pohledu bílých pěšců, pro černé pěšce platí shodné poučky, jen je nezbytné je symetricky přetočit podle poloviny šachovnice do pohledu černého. Ale to je snad samozřejmé. A jestli ne, zjednáme si v tom rychle jasno.

Cvičení:

1. Určete kritická pole černých pěšců na polích: c6; f3; d7; h5; b4; a6; e2; g5.

2. Určete kritická pole bílých pěšců na polích: c6; f3; d7; h5; b4; a6; e2; g5.

Domácí úkol:

Tentokrát to nebude žádná legrace! Ve všech úlohách je na tahu černý! Kdo dával pozor, s úlohou 36 nebude mít problémy. Úloha 37 už je ale velmi záludná. Při řešení záhy narazíte na problém, a budete se muset správně zamyslet, jinak výhru černého neobjevíte. Úloha 38 by opět pro pozorné posluchače mohla být snadná. V úloze 39 na vás ale poprvé číhají pěšci na obou stranách. Dobře si postavení prohlédněte a zopakujte si vše, co jste dosud slyšeli o kritických polích pěšců. Musíte totiž dostat NÁPAD, jinak pro černého remízu nezachráníte!

DÚ 36 – černý na tahu vyhraje

DÚ 37 – černý na tahu vyhraje

 

DÚ 38 – černý na tahu vyhraje

DÚ 39 – černý na tahu remizuje

Napsat komentář