Otázka: Bobby byl v 70.tých letech minulého století fenomenální, vyhrál naprosto vše, až na malé zaváhání na olympiádě. V čem byla jeho hlavní síla? Byl psycholog jako Lasker? Nebo stratég jako Petrosjan? Nebo byl lepší počtář než Aljechin?
Odpověď: Bobby jako nikdo předtím dokázal skloubit šachový trénink s fyzickým. Málo se to ví, ale byl výborný sportovec, posiloval i s činkami, jeho fyzická kondice byla prostě špičková. I jeho příprava na Spasského se odehrávala ve sportovním středisku (boxerů).
A jak sám pravil, šachům dával 98% své veškeré energie.
Bobby navíc všechno znal, všechno prostudoval. Nebylo vůbec divu, že ho figurky začaly poslouchat, hned věděl kam co správně postavit, co vyměnit co ne atd. Na to dodnes vzpomínají ti, kteří měli možnost s Bobbym analyzovat. Silní velmistři, kteří hodiny analyzovali partii padali do kolen, když se toho chopil Bobby. Dokázal rozmotat sebevětší problém a vznést jasno tam, kde to nikdo nikdy před tím nedokázal.
Otázka: vidím, že máte sebou nějaký materiál?
Odpověď: Ano, mám tu jednu ukázku Fischerova génia. Jedna jediná a naprosto výstižná.Jde o vzpomínku velmistra Gufelda na Bobbyho.
Pozice z partie: Pomar – Larsen Palma de Mallorca 1969
B: Kg1,Dh4,Vd1,Vc1,Sb2,Sd3,Jd4 P:a4,b3,c4,e3,f2,g2,h3
Č: Kg8,Db6,Vc8,Vd8,Sd7,Sf8,Jc6 P:a6,b7,d6,e6,f5,g7,h7
Pozice je po 18.tém tahu černého. Bílý zahrál nyní 19.Sc2 a partie skončila remízou (Larsen partii krátce rozebral v osmém čísle Informátoru). Ale bílý mohl vyhrát!
Přenechme nyní slovo GM Gufeldovi:
„Po několika měsících jsem tuto pozici nabídl řešení R.Fischerovi (na mezipásmovém turnaji jsem byl trenérem Gellera a s Bobbym jsme se každý večer setkávali a já mu dával různé šachové problémy, které s chutí řešil). A nyní měl na šachovnici tuto pozici…
Fischer v podstatě okamžitě zahrál 19.g4 usmál se mávl rukou – to je jasné, ale po odpovědi 19…Je5! s hrozbou 20…Dxd4 Bobby rychle vrátil pěšce na g2. Pozorně se zahloubal do pozice, řešení našel a rozzářil se. Samozřejmě, Fischerova úroveň byla pro takové kombinace víc než dostatečná. Jeho úkol byl navíc zjednodušen, věděl že BNT vyhraje…”
Takže toliko GM Gufeld. Každý čtenář si může postavit onu pozici a zahrát si na Bobbyho a Gufelda. Podaří se vám najít řešení?
Otázka: A máte vy nějakou partii Bobbyho ze které jste byl zcela ohromen?
Odpověď: Ale jistěže a spousty a spousty… vlastně všechny Bobbyho partie z pozdní éry. Nádherná je jeho jediná výhra černými z roku 1969 a pak na mě neskutečný dojem udělala partie Fischer-Czerniak Metanya 1968. Postavte si pozici po 16…e5 a řešte, co hrát bílými? Bobby to zahrál geniálně, byť prý počítače hned ten následující tah odsuzují. Já programy nepoužívám. Jsou k ničemu. Mimochodem technika Bobbyho… však se pozorně podívejte a učte se.
Ještě k vaší původní otázce. Fischer nebyl žádným psychologem, ani „těžkým” stratégem, neměl ani takový propočet jako Aljechin. Jeho hlavní síla byla, mohu-li to tak říci v jednoduchosti. Jeho styl byl až krystalicky čistý, dalo by se říci až dětský, takový jasný a jednoduchý. Každý věděl co se chystá a bude dít, Bobby své plány vůbec nemaskoval, jenom se pak proti tomu nedalo nic dělat, lámali se obři šachového nebe. I proto vypadají Bobbyho výhry tak neskutečně až magicky. Sedl si proti němu té doby nejsilnější turnajový hráč světa a pink a pink a bum a byla šestka na světě. Sedl si proti němu ten, který byl ze železa a přesto byl tím „dětským” stylem vypinkán, odnesl si pak dvě malé rošády v řadě…Patriarcha pak málem uvěřil v kouzla a čáry. To byly tenkrát časy…
Otázka: Jak je to vůbec možné?
Odpověď: Fischer byl už jenom svým zjevem „hrůza”. Posadil se, svými dlouhými prsty urovnal figurky a soupeři se už lámali, popadali dech, těšili se, až to vzdají a prchnout od toho hrozného tlaku…Bobby byl jako mozkomor, své soupeře úplně vycucal a zlámal. Jenomže oni žádného patrona vykouzlit nedokázali. I ti nejsilnější na světě ten tlak nevydrželi.