Šáh, šach a ajatolláhové

 

 

 

 

 

Írán je nesvobodná země a zcela logicky trpí odlivem mozků. A má-li tamní režim potřebu omezovat dokonce hraní šachů a z absurdních důvodů postihovat šachisty, nemůže se divit, že přichází o nejlepší šachové mozky. Šestnáctiletý velmistr Alíreza Fírúzdža je posledním z těch, kdo ze země emigrovali.

Případ íránského generála rozmáznutého americkou raketou tu rozmazávat nebudu, to už udělal kdekdo a na obou názorových spektrech někteří i velmi rozumně a racionálně zargumentovali. Nabídnu obecnější pohled, odpíchnutý od tří konkrétních šachových osudů.

Když Trump poslal Solejmáního k Alláhovi a bylo zřejmé, že vztah Íránu a USA bude nyní dominovat světové zahraniční politice i médiím, pustili jsme si doma americké drama Argo. Nejstaršího syna (17 let) politika zajímá, tak aby získal trochu historického kontextu k aktuálním přestřelkám. Mimochodem ten film je velmi dobrý a rozehrává jednu velmi riskantní a velmi úspěšnou operaci CIA z roku 1979, když v Íránu islámská revoluce svrhla šáha Pahlavího a nastolila režim ortodoxních kleriků a radikálních vousatých studentů.

Nemusíte fandit USA, ostatně i v tom americkém thrilleru z roku 2012 je zmíněno, že jimi podporovaný šáh Pahlaví nebyl zrovna good guy, nicméně život v tehdejším Teheránu byste si asi nevybrali. Atmosféra Íránu roku 1979 je ve filmu zobrazena velmi přesvědčivě.

Šachová emigrace

Mezi prvními, kdo z Íránu tehdy začali emigrovat, byli šachisté, protože fundamentalističtí íránští duchovní v roce 1979 šachy zakázali, že jsou nějak v rozporu s muslimskou vírou či co. Jedním z emigrantů byl i mezinárodní šachový mistr Ali Habibi, kterému v roce 1979 bylo pětadvacet let. Odešel do Německa. Na počátku tisíciletí jsem ho každý rok na jaře potkával na turnaji v lichtenštejnském Triesenu, kde nejen hrával, ale také si přivydělával prodejem šachových knih.

Po desetiletém zákazu šachové hry nejvyšší íránský vůdce – ajatolláh Chomejní – tento výnos přehodnotil, respektive zmírnil. V roce 1988 oznámil, že šachy jsou v Íránu opět povoleny, ale pod podmínkou, že se nestanou nástrojem hazardu. Ali Habibi o návratu domů nepřemýšlel – šachy hrával jako profesionál na turnajích o finanční ceny a v kavárnách bleskovky o peněžní sázky. Nechtěl riskovat vyšetřování ze zakázaných aktivit, a zůstal radši žít v Německu.

Stejně jako Ali Habibi emigroval po íránské revoluci i dr. Ahmed Zakaría (1954–2011), šachista a vystudovaný akademický malíř. Ten se usadil také v Německu a v Kolíně nad Rýnem se živil jako malíř. Šachy patřily mezi důležitá témata v jeho výtvarném díle a jedno z jeho krásných šachových pláten zdobí i moji pracovnu.

Jak je to s šachem v Íránu dnes, když už přes třicet let je zase legální hrou? Šestnáctiletý velmistr Alíreza Fírúzdža je nejen nejlepším šachistou světa ve své věkové kategorii, ale už patří i mezi světovou špičku mezi dospělými. Na konci loňského roku na mistrovství světa v rapid šachu získal stříbrnou medaili (za světovou jedničkou Magnusem Carlsenem) a na aktuálně probíhajícím superturnaji ve Wijk aan Zee je po třech kolech na prvním místě, ale u jeho jména není vlaječka Íránu. Fírúzdža před pár týdny ze své domoviny emigroval, žije nyní v Paříži a hraje pod neutrální vlajkou Mezinárodní šachové federace FIDE.

Proč Fírúzdža opustil Írán a jeho šachovou federaci? Protože mu zakazovali, aby usedl k partii proti izraelským velmistrům, čímž by byl diskvalifikován z mnoha turnajů.

Nejde jen o sportovce

Jestli jakémukoliv režimu šachy nejen vadí, ale považuje je za tolik nebezpečné, že je musí zakazovat a šachisty postihovat, případně když jakémukoliv režimu vadí, že jeho šachista či jakýkoliv jiný sportovec soupeří s reprezentantem „nepřátelské“ země, a zakazuje mu to, jde o evidentní znak nejen jeho nesvobody, ale i jeho slabosti.

Problém Íránu je nejen to, že řeší problém „šachisté“, ale také že šachisté jsou jen nepatrným zlomkem ohromného množství vzdělaných lidí, kteří z Persie odcházejí. Tři zmínění šachisté jsou konkrétním příkladem obrovského a obecného problému, kterému Írán čelí. Kromě šachistů mají v Íránu problém i další sportovci. Minulý rok kvůli antiizraelskému bojkotu čelili skandálu íránští judisté. Minulý týden odešla ze země taekwondistka Kimía Alízadeová, jediná olympijská medailistka Íránu. Vadilo jí nejen povinné nošení hidžábu, ale i to, jak se k ní chovali funkcionáři.

Řeknete si, že úspěšní sportovci jsou pro zemi jen reklamním nosičem a je jich jen pár, jenže v případě Íránu nejde zdaleka jen o sportovce. Ročně ze země odchází podle odhadů Mezinárodního měnového fondu 180 tisíc vysokoškolsky vzdělaných Íránců a podle odhadů íránské agentury IRNA ještě o dvacet tisíce víc!

Ekonomická devastace země

Íránská emigrace měla dva hlavní spouštěče – prvním byla islamistická revoluce v roce 1979 a druhou irácko-íránská válka (1980–1988). Jenže pokračovala i po relativním uvolnění poměrů po smrti ajatolláha Chomejního v roce 1989. Exodus íránských vysokoškoláků neustal ani v devadesátých letech, kdy podle odhadů Mezinárodního měnového fondu ročně zemi opouštělo více než 150 tisíc mladých vzdělaných lidí, což je podle ekonomů ekvivalent kapitálové ztráty 50 miliard dolarů.

Odliv mozků není banalita a v rozměrech, v jakých ho nepřetržitě již čtyřicet let zažívá Írán, představuje zásadní ekonomickou devastaci země. Ostatně se objevily informace, že přesně na tomto základě má americká zpravodajská služba CIA nastavenou operaci proti íránskému jadernému programu. Projekt CIA „Braindrain“ má za cíl rozložit íránský jaderný program prostřednictvím odčerpávání důležitých vědců a techniků.

Slova šach mat pocházejí z perštiny a znamenají „král je mrtev“.

Kdy padne k zemi režim ajatolláhů, nikdo neví, nicméně je evidentní, že odliv mozků bude jednou z podstatných příčin.

PAVEL MATOCHA

spolupracovník LN

převzato z:http://www.sachypozlovice.cz/2020/01/sah-sach-a-ajatollahove/

2 komentáře u „Šáh, šach a ajatolláhové“

  1. Milan Flekač: Nikdo na nic nezapomněl. Toto je článek o Íránu a Firouzjovi, nikoli o Saudké Arábii. Do jakých všech témat by se podle Vás zmínka o Saudské Arábii měla přidávat? Hmm? Jenom protizápadní trollení, že?

    Děkuji za pěkný článek.

    Odpovědět

Napsat komentář