Velkopopovický Kozel jistě není znám proto, že by byl silný šachista. Co se ale stane, když ho přeci jen posadíte na druhou desku v extraligovém utkání? V sobotu jsem to vyzkoušel. Místo přípravy na partii s notebookem a informátory tentokrát čtyři „profesionálové“ zaparkovali v zakouřené knajpě až do rána střídajíc jeden půllitr za druhým. Když po takovém výkonu a jen krátkém spánku následuje partie, chcete svůj mozek zatěžovat co nejméně a hrát zdravé, logické a jednoduché šachy. V partiové ukázce si můžete vyzkoušet, do jaké míry takovou „jednoduchou“ hru ovládáte vy, zdali si u partie kladete ty správné otázky, zdali chápete smyl soupeřových tahů a jak umíte uplatňovat profylaktické myšlení ve snaze bránit soupeři v jeho plánu… Komentář je tentokrát velmi subjektivní (S Kozlem v žilách musí být!) a do značné míry se shoduje s tím, co jsem si myslel a o čem jsem uvažoval během partie. Navíc je obohacen o jakési rádoby poučné otázky, které byste si měli v daných pozicích pokládat, abyste se snáze dobrali ke správnému tahu…